ZPOZA DÍRY... aneb láska není sprosté slovo

Instalační výstavu s názvem ZPOZA DÍRY… aneb láska není sprosté slovo s doprovodným programem pro ZŠ pořádá Skill art z.s.

Instalace: Pavel Vagner  /  Obrazy: Vinný malíř

Text k výstavě od Vinného malíře:

Ahoj, člověče.

Možná náš vztah, naše vzájemná náklonnost je stav milosti. Stav milosti života. (Myslím, že tak se tomu v Bibli říká.)

Můžeme si vzájemně být na své cestě oporou. Oporou tomu, co potřebujeme, když to jeden druhému v upřímnosti sdělíme. Dovoluje nám to jít cestou cti.
Cestou našeho snu, který je pouze náš a nikoho jiného. Můžeme jít tou cestou a druhému neublížit. Nebát se času, který ztrátou pouze hrozí. Když mu nepodlehneme, vždy bude pouze hrozit.
Hlavně neztratit svůj hlas. Svou sílu mluvit jeden k druhému. Svou lidskost a lásku ke všemu okolo. 

..... Pohodlný život, je život na hovno!

Láska je. Vždy tu byla a vždy tu bude! Pouze my lidé svým chápáním vztahu jeden k druhému narušujeme její chod. Vždyť vztah má dát sílu tobě, jen tobě a ničemu dalšímu. Sílu člověku být ve všem a ke všemu s láskou a silou projevu.

To je síla vztahu. To nám vztah s druhým člověkem má dát. Ne lásku, ta tu je. Tou jsme!
Vždy, když se člověku stane nějaké trauma, ať malému či velkému, vždy se jeho duše jakoby rozpadne na tisíc kousíčků. A láska v něm, ta, která ho tvoří, ho vždy musí poskládat. Některý kousíček se ztratí a zbude po něm díra. Když jsme byli malí, tak máma či táta nám ji zacelili. Zacelili svou láskou či nějakou poučkou.

V dospělosti to děláme jeden druhému.

To nás skládá, tím se vzájemně ovlivňujeme. Podporujeme druhého v růstu nebo se vzájemně ničíme. Když díra zůstane prázdná, nastává šílenství. Bláznovství, které se snažíme pojmenovat. Je to ale jen díra, kterou se snažíme zacelit. Nazýváme ji např. schizofrenií, paranoiou, sklerózou. Pojmenováváme dílek skládačky, která trápí nás, a pojmenováním zacelujeme díru druhému. Oddělujeme se tou definicí uvnitř sebe sama od okolního světa. Od vztahu, který nám je přínosem.
Tu díru si musí zacelit každý sám. My můžeme pomoci radou, pokud máme rádi svět. A to i když ta rada někdy bolí.

.... Někdy nám totiž díl našeho já spadne třeba do žhavých kamen a tam to pálí. A my z bodu, kde stojíme, ten dílek nevidíme

Nejhorší však je, když se poskládáme z dílků, které se rozpadly jiným lidem kolem nás.
Díry z traumat a životních průserů jiných. Ty díry nás tvoří a láskou se snažíme je poskládat. Láskou našich předků, kterou nazýváme kulturou.

Ne rebelstvím, které se snaží prosadit změnu s neznámými následky, ale jiným projevem. Projevem způsobu kultury, která nás tvoří. Nesejít z cesty, kterou jsme započali!

.... Pohodlný život stoji za hovno!

Dává pohodlí nám a bere prostor druhému. Nejvíce našim dětem.

Bere možnost zacelit tu díru, která zbude po nás. Po našem poselství. Po kultuře.

Nejsme tady, abychom něco nového převratného budovali. Jsme tady, abychom hlavně rozšiřovali a udržovali to, co nás tvoří. Nesejít z cesty, nemaskovat svou čest. Čest je cesta a cesta je čest.

(Jen háček a jak se mění smysl...)

Čest je naše cesta!

Nemaskovat svůj názor svým pocitem, ale poukázat svým názorem na dílek, který díru zacelí.
Pouze poukázat. Nevkládat!

... Co je to pocit?

Pocity nám pouze ukazují jednotlivost - pocit.
Není to sdělení jako takové.
Není to názor.
Není to umění!
A snad se pocity nestanou naší kulturou.

P.S.: Nedávno jsem slyšel v rádiu policejní hlášení, že hledají vězně, který utekl z práce.  Že je            170-175 cm vysoký, má černé vlasy a hnědé oči. Na sobě bílé boty a kalhoty, oranžové tričko. Že není nebezpečný, ale že by se ho lidé neměli snažit zadržet sami. 

..... napadá mě, že asi zapomněli dodat, ze je retardovaný, protože se pravděpodobně nepřevlékne.
Jde o vytvořeni pocitu strachu mezi lidmi, nebo již o naši kulturu?
.... pohodlný život stojí za hovno!

Možná jde jen o to, zachovat čest našim dětem, když jsme ji my prodali.

 Pokud existuje čas, spočívá v upřímnosti.

A pokud existuje pravda, tak spočívá pouze v otevřenosti.

.... Vinný Malíř