Rozhled č. 2 | irozhled.cz

GALERIE

KATAKOMBY



-

.

        

      



www.galerie-katakomby.cz

    



      -



   



  

A je to tu. Očekávanou vlnu zdražová-

ní provází vlna škrtů v oblasti kulturní

i sociální. Léty opakovaná ekonomistická

mantra o tom, že co je dobré, to se udrží, a

to ostatní (rozuměj špatné) se má nechat

přirozeně dožít a odumřít, má trhliny zví-

cí velikosti norských fjordů. Z médií se

stále častěji dozvídáme, kolik desítek či

stovek miliónů či dokonce miliard se roč-

ně ztrácí (rozuměj vyvádí, odklání, tune-

luje, prostě rozkrade) z odvodů daňových

poplatníků, korupčníci nejsou vyšetřová-

ni nebo je jejich vyšetřování zastaveno

anebo, když už je někdo dokonce odsou-

zen, tak se statutem milosti odstraňuje

tato „nespravedlnost“. Naopak mnohem

jednodušší a výrazně transparentnější je

poslat do vězení výtvarníka za výtvarnou

akci – byť škodu způsobenou zaplatil

– aby si zapamatoval, že úřady tu nejsou

pro srandu či odsoudit nevýtvarníka za

výtvarný protest (počmárané plakáty

politiků). Toto už jsou opravdu a bez pře-

hánění případy srovnatelné s podobnými

z éry komunistických tlučhubů. I tehdy

kulturní nedouci odsuzovali protestující

a tvořivé. A je to tu.

SLOUPEK

Lidské vědomí a jeho dominantní část –

paměť – je pozoruhodně nestabilní a nespo-

jité, neboť vlastně jde jenom o pověstnou

špičku ledovce, jehož větší díl je ponořen

do hlubin anebo spíše připomíná i vrcholek

velehory, beznadějně směřující do nedo-

sažitelných a nekonečných vesmírných pro-

stor. Historie lidské evoluce i životní příběh

každého jednotlivce je jen nepatrnou výsečí

a uzlem v tkáni univerzálního nadvědomí.

Francouzský sociolog Maurice Halbwachs,

Jiří Lopour na zahájení své výstavy

ROZHLED

Brian Tjepkema



Kanadský výtvarník, performer, spisovatel

    (na snímku v klo-

bouku)

    

-

(pokračování na str. 3)







„Absolutně nejlepším objevem byl princip nesmr-

telnosti, vyjádřený suchou větou: NA CO SÁH-

NU, TO JSEM,“-

      





(pokračování na zadní straně)







Příští rok tomu bude již dvacet let, co Já-

nuš Kubíček zemřel, ale výstav během této

doby měl již bezpočet. Jednak je to díky

neutuchající aktivitě jeho syna Adama, kte-

rý o celé dílo pečuje, sepisuje, vydává knihy

o tvorbě i o teoretických úvahách, a také hlav-

ně díky nezpochybnitelné kvalitě děl Jánuše

Kubíčka. Tato výstava navazovala na větší

v galerii Aspekt, kde byla Kubíčkova tvorba

koláží představena vcelku. V galerii Kata-

komby byly vystavené koláže doplněny teo-

retickými texty.

„Kubíček se koláži věnoval v letech 1948

a 1949, znovu pak po třech desetiletích, v letech

1976 až 1978 a ještě v roce 1983. Dříve bylo

opakovaně napsáno, že v obou politicky a spole-

čensky vypjatých obdobích byl Kubíček přive-

den ke koláži jako k náhradnímu výtvarnému

(pokračování na str. 3)

Výstava „KATAKOMBIZACE“

    



   

   





   

sice ryze své cykly a témata,

    -







žák Bergsonův a Durkheimův, jenž zahynul

v pekle nacistického koncentračního tábo-

ra Buchenwald, formuloval výklad paměti

jako společenského fenoménu. Paměť je

součástí naší socializace v širším smyslu.

Halbwachs zavedl i pojem sociálních rámců

(fr. cadres sociaux), jenž byl posléze uve-

den do souvislosti s tzv. referenčními rámci

a komunikativními procesy, jejichž prostřed-

nictvím si vyměňujeme a sdílíme komplexy

informací. (...)

(pokračování na str. 2)

-





       

                





      (pokračování na zadní straně)

GALERIE KATAKOMBY

ROZHLED



(pokračování ze str. 1)

Judith Tucker je malířkou a docentkou na Ško-

le designu University of Leeds (GB). Součas-

ně se podílí na koordinaci sociálního projektu

„čtvercová země“ LAND2D: výzkumné sítě

umělců spojených s vyšším vzděláváním, kteří

se zabývají radikálními přístupy ke krajině se

zvláštním zaměřením na paměť, místo, identi-

tu a mapování spektrálních transdisciplinárních

stop. Projekt zahrnuje síť tvořenou mezinárod-

ní skupinou vědců, lékařů, vůdčích osobností

komunit a umělců, pracujících s traumatizo-

vanými společenstvími ve vztahu ke sporným

oblastem v různých environmentálních kon-

textech. Zmíněná síť společenství takto šířeji

pojatého měla původně národní charakter, ale

postupně

se rozšířila i mimo britská vyso-

koškolská pracoviště do Spojených stá-

tů, kde navázala spolupráci například

se skupinou Space & Place (Prostor

a místo) na University of Minnesota.

V současnosti pak usiluje o navázání

podobných vztahů s podobně zainte-

resovanými jednotlivci a skupinami

z uměleckých a akademických kruhů na

evropském kontinentu.

Judy Tucker se tudíž zaměřila na propo-

jování sociálně pojaté historie, osobní

paměti a oblasti krajiny, přičemž zkoumá

jejich vztah médii kresby, malby a texty.

Zaměřením výzkumu je zjistit, jak malování

a „paměť krajiny i místa“ se vzájemně propo-

jují, jak jedno může být rozhraním druhého,

a jaké možnosti jsou obsaženy v prostoru,

který je vytvořen na tomto rozhraní.

Obrazy trvají v paměťové vizuální fixa-

ci v meziprostorové tkáni mezi minulostí

a současností. Tuckerové současný výzkum-

ný projekt spektrálních vizí na pláži Bornhol-

mu rozvíjí témata uvedená výše: za osobní

reprezentací krajiny nalézt vztahy blízké

k pojmům spektrální stopy Karen Tillové

a pracovat ve smyslu „hlubinného mapování“

Iaina Biggse. Klíčovým myšlenkovým zdro-

jem pak jsou úvahy Marianny Hirsche o tak-

zvané „postmemory“. (...)

V cyklu prací, které Judy Tucker představu-

je na výstavě v galerii Katakomby, si proto

musíme uvědomit naléhavost tohoto sdělení,

jež popisuje v interpretačním textu. Inspirací

jí byla nenápadná fotografie, kterou si kdysi

v rodinném albu odnesla do útočiště ve Velké

Británii její židovská babička z Berlína, když

prchala z nacistické Třetí říše, aby zachránila

holý život. Fotografie z výletu s několika mla-

dými berlínskými přáteli na dánském ostrově

Bornholm v Baltském moři je datována vro-

čením 1928.

Judy se sem po více nežli půl století vrátila,

aby našla místo, kde zmíněná fotografie byla

pořízena, snad jejím dědečkem nebo strýč-

kem. Inspirována starou fotografií putovala

ostrovem, tehdy i dnes atraktivním místem

turismu a rekreací, mezitím za nacistů vojen-

skou základnou s masivními obludnými beto-

novými bunkry. Pořizovala tu série kreseb,

které se staly studiemi k následujícímu cyklu

maleb. Zdejší ruiny Třetí říše se staly tématy

její práce, působícími „souběžně jako záhadná

mezihra rekreačních domů daleko od domo-

va a jako to, co Edward Casey mohl nazvat

potlačeným a nerozřešeným zbytkem paměti

místa“, – jak napsala.

(...) Fenomén utajení a skrytosti jemně a nalé-

havě opisuje Judy opět v interpretačním textu:

„Putuji pěšky – kreslím, maluji a fotografuji

na Bornholmu už týden. Dnes jsem se roz-

hodla dát si pauzu a připojila se ke skupině

návštěvníků zářivě bělostného Bornholm Art

Museum. Poslušně jsem procházela kolem

vystavených uměleckých děl až mne upou-

tala a zastavila dvě z nich. Klidný výhled na

skaliska u Helligdomsklipperne, olejomalba

z poloviny 19. století. Mé oči nejprve upou-

talo zobrazení světle růžových a světle okro-

vých zřícenin vzdáleného hradu, jehož barvy

byly zdůrazněny doplňkem modrofialové

pochmurně zatažené oblohy. Tyto ruiny byly

rámovány párem velkých, tmavých stromů,

jakoby vyrůstajících ze středu země. Malo-

vané reprezentace starých, pokroucených

dubů měly sytě zelené listy ve většině částí,

ale umělec se rozhodl sem zařadit i některé

mrtvé, holé větve. Dvě z těch holých zkrou-

cených větví se zdály gestikulovat směrem

k ruinám. Možná, že pamatovaly své mládí

– stromků, kdy hrad byl aktivní, a snad zažily,

i krvavé bitvy, jež tam probíhaly v dávných

dobách. Ve středu kompozice stála skupina

dobře oblečených lidí v cylindrech, které ze

skalnatého popředí pozoroval muž, oblečený

jako dělník. Na druhé, kontrastní práci byl

znázorněn diptych, složený ze dvou černobí-

lých fotografií, zarámovaných nad sebou. Ve

spodní image osamělé, tmavé ženy stojící ve

větru a upírající zrak do dáli na moře, její sty-

lová pláštěnka obemknula pevně pas. Je větr-

no a její krátké, pečlivě ostříhané vlasy jsou

rozevláty. Obraz je oříznut, tam kde se lámou

vlny o písek. Není vidět žádné nebe ani hori-

zont. Na rozdíl od spodního – výše položený

obrázek obsahuje pouze oblohu, velké mraky,

snad kumuly s paprskem světla zachyceným

na jednom z nich – a v pravém dolním rohu

vlaje malý hákový kříž na stožáru.“

Ano, tajemství je ukryto v onom nepa-

trném symbolickém vlání praporu kdesi

v mimo horizont dnešního dění, nesou-

cího v historickém konstruktu sociální

reality „mezidění“, – v krvavě rudém

poli, antisemitskými nacisty nepocho-

pený, uhrančivý apotropaický symbol

Hlavy Medusy z řecké mytologie, dávný

hinduistický mandalový kříž inkarnač-

ních věčných návratů. Peklo holocaustu

a druhé světové války se událo na této

zemi a v našich krajinách, nikoliv v mýtech

či vizích Danteho, a je nepředstavitelné ve

svých hrůzách a nočních můrách, přestože se

pokoušíme o jeho rekonstrukce v kolektivní

paměti prostřednictvím zveřejňování dras-

tických dokumentárních fotografií, hraných

hollywoodských filmů či prostřednictvím

literární románové fikce anebo odborných

historických, politologických, sociálně-eko-

nomických či psychologických studií.

Tajemství je nenápadné, skryté a zašifrované

poselství, které stále ještě nebylo objeveno,

popsáno a odhaleno, aby se již nikdy nemohlo

vrátit v jiné podobě do sociálního konstruktu

reality budoucnosti, protože se stane trvalou

a varovnou součástí individuálního i kolek-

tivního vědomí lidského živočišného druhu

a vystoupí tak z hlubin temnot – na světlo...

Jiří Havlíček – slovo k zahájení

výstavy (kráceno)





Judith Tucker u fota své babičky z roku 1928

Jiří Havlíček zahajuje výstavu

Pohled do instalace

Studijní kresba pevnostních opevnění

(pokračování ze str. 1)















     -





    

-

-



-



! 

-

-



      

       









!    



-



       



    





! -

     

     -





     

-



Více z Nedoher můžete zhlédnout na:



Brian Tjepkema



Jan Dočekal zahajuje výstavu: Jánuš Kubíček – Kalendář věčné radosti.

GALERIE KATAKOMBY

ROZHLED 3







Od 12. 9. do 4. 10.

2011 vystavovala

v galerii Katakom-

by absolventka

FAVU VUT ateliéru

Martina Mainera

Kateřina Utěšená.

Představila zde své

malby z poslední

doby. Na vernisáži

zahrála kapela

DEEP KOŠ.

(pokračování ze str. 1)

médiu, že „doba mu vyrazila štětec z ruky“.

Má-li toto mínění stvrzení v Kubíčkových

textech a poznámkách, nenašel jsem je.

Mohu se tedy mýlit, ale spíše si myslím, že

jde o hyperbolu. Koncem 40. let i po půlce

70. let minulého století, v době, kdy vznikly

ony dnes katalogizované dvě stovky koláží,

současně maloval. (...)

Autorovou obrazotvorností sestavené

koláže jsou imaginací v aproximativních

světech. V nových obrazových souvis-

lostech jsou někdy sdělné bezprostředně,

nesou prvek humoru, ba ironie (narážky na

povrchnost mondénních dam). Jindy jsou

v překvapivé obrazové syntéze symbolem

nebo parabolou, k jejíž čitelnosti poslouží

až název díla. Divákovi se dostává hojnosti

nových překvapivých vizuálních a myšlen-

kových perspektiv. Vše vystupuje ze

samotného principu koláže, z podi-

vuhodných souvislostí tvořivé hry,

z nepředvídatelnosti, ze surrealis-

tické koncepce posouvání počitků

a percepcí. Obsáhlým souborem

koláží Jánuš Kubíček obhájil,

zejména sám před sebou, koláž jako

specifický výtvarný druh.

Kubíček si zapsal: Nemyslet

v jakési povídce, kterou výtvarné

umění ilustruje, ale myslet od začát-

ku ve výtvarných prostředcích mají-

cích působnost díla zprostředkovat

zrakem. (Vizuální myšlení – myšle-

ní v relaci zraku.) To je samozřejmě

v přímém rozporu se vším, co je

principem koláže, i koláže Kubíč-

kovy. Však je doložitelné, že Kubíček se

ke svým kolážím nikdy nevyjádřil. V kni-

ze Jánuš Kubíček, Dramatický mezipro-

stor, Fotep, Brno 2004, sestavené Adamem

Kubíčkem z umělcových poznámek a názo-

rů, není o koláži jediné zmínky. A navíc:

koláž je ze své povahy z valné míry založena

na náhodě. Kubíček ovšem o náhodě sou-

dil mj., že: „Náhodnosti v obraze informují

o nedostatcích původce a za těchto okolností

nemohou existovat – nejsou náhodné, mají

jasnou příčinu.“ (Dramatický meziprostor,

část C, Působení výtvarného díla). Tyto pro-

tiklady rozhodně nejsou popřením Kubíčko-

vých myšlenek a závěrů. Naopak, rozvíjejí

je, zřetelně hovoří o tom, že umělec je bytos-

tí, jež vydává svědectví o sobě a vnímaném

světě v dimenzích stálého neklidu.

U jediné Kubíčkovy koláže se dopustím,

s vědomím rizika možného omylu, subjek-

tivní interpretace. Má oporu jen v mých

emocích. Jde o koláž s titulem V ateliéru,

vzniklou v roce 1983, tedy v posledním

ze tří období, kdy se koláži věnoval. Je tu

v úplném světle ukázána faktická situace

tvůrcovy ironie. Když náhle jde o ateliér,

tedy, řečeno literárně, o autentický pro-

stor pro zrod umění (použitá podklado-

vá fotografie obsahující sedící postavu

Kubíčkovu byla pořízena za jiným úče-

lem v umělcově brněnském ateliéru),

nelze se ubránit pocitu, že ona koláž je

nostalgickou sumarizovanou výpovědí

s akcentováním čiré krásy ženského aktu.

Ovšem i zde platí, že v Kubíčkových

kolážích je obyčejně přítomna jis-

tá potutelnost. Zleva vstupuje do

děje neurčitý třetí akt, snad třetí

grácie. Ve výraznější účasti jí

ale překáží roura od kamen. Jestli

jsme se při pohledu na první a dru-

hý akt v prostoru ateliéru mohli

domnívat, že ony jsou ve scéně

stěžejním zdrojem energie,

jsme náhle vráceni do reality: úhrn lyric-

ké poezie má v tomto smyslu menší význam

než obyčejná kamna. Smyslu pro humor

a nadsázku Jánuš Kubíček užíval s jemností

a s mimořádnou noblesou,“ řekl mimo jiné

na zahájení výstavy 2. února 2012 v galerii

Katakomby Jan Dočekal.

GALERIE KATAKOMBY



Petr OslzlýOnd-

řej Navrátil, editor: Josef Bubeník, foto: Archiv

CED, tisk: Protisk s.r.o., Slavkov; 

ROZHLED

DVOJHVĚZDA

SUŠENKY

CHCU ŠENKY

ANEBO ŠEKY

BUDU TU VĚKY

SUŠENKY

CHCU ŠNEKY

ANEBO SMĚNKY

NA SNĚNÍ RTĚNKY

Ty mezery jsou tam kvůli

natažení mejlu na čtenáři

oblíbenou délku. Pokud to

Neptuňáci dekódují správně,

báseň je doslova nadchne.

Jejich hlavní bohyně se jmenuje právě Rtěn-

ka a co by za to někteří dali, aby mohli snít

jako ona! A název básně je taky jasný. Jejich

domovinou je totiž planeta mezi dvěma slun-

ci Pektoplesem a Zrihnipem v rameni č. 17e

naší Mléčné dráhy pár desítek světelných

let odsud. Ani jedno z těles nebylo dosud

objeveno, soustava není ničím zajímavá.

Samotná planeta se jmenuje Mezikoules

a její obyvatelé jsou velmi skromní, až bojác-

ní, neboť nemají žádné starosti, ani tmu.

Rostlinka, vzrostlá z oživlé růže, má stále

jenom dva listy, takže to vypadá spíše na

štěnici Rostlinné Tajné policie ROSTAPO.

Čumí mi to na záda, ale já se nehněvám,

nějak mi to nejde se hněvat. A nejen to, nejde

mi ani moc lhát, ani hrát. Ale ani hrát si. Při

smutné a tklivé hudbě či filmu skoro brečím.

Taneční hudba mě skutečně vášnivě roztan-

čí. Při komediích a veselých klubových

historkách se směju jako nikdy. Strašně si

ten smích užívám, vědomě předem rozdrn-

čím bránici, aby nedošlo při salvách smíchu

k de-floraci (DeFlora Olomouc) blány. Zra-

tá blána. Zrátá Blava. Zatra balvan. Tatra

Plavan. Ráno volám do Kopřivnice, aby

začli pracovat urychleně na starém projektu

vznášedla a využili nejmodernější techniky

k dosažení met hodných Tatry Plavanu, až to

tu začne bejt mokrý.

Teď se ještě naučit říkat místo sakra sachra,

neboť již třeba kurva jsem nahradil slovem

hopla a doprdele ouha. Časem se nedíl-

nou součástí mejlů stane na konci několik

slovíček bílé vigvamštiny, abyste nebyli

v budoucnu zaskočeni mými něžnými bar-

bary Drakouny. Stejně by mě nejvíc zajíma-

lo, co mi to po obličeji denně padá za zlaté

vlasy. Měl bych si je schovávat, třeba umí

nějaké kouzlo. Ospalý JÁJA

Velkej pokr

TO BY BYLO K ZBLÁZNĚNÍ

PŘI MÉM STÍNU ZHMOTNĚNÍ

KDYŽ BY V PODVEČERNÍM STÍNU

VYSTOUPIL STÍN Z MÉHO STÍNU

Kromě prvního verše samý stín. No, musím

to ještě dopilovat, při několikanásobném čtení

mám pocit vyvolávání duchů. Koukám právě

na Adaptaci a k tomu jsem nechal vykvést

Růži z Jericha. Kdo film znají, jistě chápou.

Z modrého tlačítka z konce minulého mejlu se

vyklubala záložní kotva. Což je do budoucna

skvělé! Akorát mně to trochu pokazilo jinak

bezvadné hodnocení stroje. Modrému tlačít-

ku se prosím vyhýbejte, chcete-li bezpečně

letět bez rušivých turbulencí.

Modré tlačítko je jasným

symbolem modré pavučinky

uprostřed vlajky Kultu Bílé-

ho Vigvamu, jak předevčí-

rem vešlo v platnost. Možná

začnu pracovat na nějaké

tolkyjenovštině. Za KBV

se bude padat na bojištích,

za KBV se bude umírat!!

Hele, tak tos přehnal, ne?

Domluvili jsme se na nevtí-

ravé reklamě, ale tohle

už je normální agitka, jak

z padesátejch, úplná Hudba

s Marsu (což je známá agitka

marťanů) – v této závorce se

nalézá obsah několika hodin

hluboké meditace, ale klid-

ně to zapomeňte, ať nezra-

díte bratry! No koukám, že

se mi tady taky něco cpe do

palice, doufám, že Vigvam

není návykovej. Pustím

si kousek filmu, abych se

dozvěděl víc. Nakonec to

dopadlo jako minule a to,

jak si ke konci řekli, že se

milujou, mě úplně zahřálo

u srdíčka. JÁJA

Z mraků jsem právě vyvěštil, že jsou baby

z ryb. Nejdřív se nad sídlištěm objevil šes-

tiúhelník s malou kulatou dírou uprostřed

a pak se úžasná tvář začala měnit v ženu,

mořskou pannu, až z ní nakonec byla ryba,

postupně se měnivše v útočícího hada. Dnes

ve vaně jsem totiž obdržel zásadní zprávu.

Člově(teď jsem to celý napsal, ale napsalo

se jen prvních pět písmen)k je úplně jiný

živočišný druh a nepochází z žádného zví-

řete, nýbrž je jejich syntézou (vzor Země

SSMD915). Po výsadku někdy hodně dávno

se postupně asi miloval, takže některá zvířa-

ta toho mají s námi společného víc.

Hyperprostorové obrazy doslova chrlím;

pomalu uvažuji o nových pastelkách a větších

arších. Vše spěje k namalování ideálního obra-

zu, kam vstoupíš a už nikdy nevylezeš. Dnes

ráno jsem zjistil, že vidím víc než obvykle,

např. energetické sítě i síly pod zemí.

MUDrC ZAKOP O SVÍCEN

PŘES BOULI BYL OSVÍCEN

Středa. Rozloučil jsem se s člověkem

a stal se půlemzákem. Mám cosi, co vyře-

ší každý problém a ještě se dozvím něco

nového o našem druhu z jiné galaxie. Jsa

oblečen v astrální skafandr, který mě spo-

lu s přítokem informací i hřeje, píšu tento

mejl radši, nežli bych vyběhl do té vánice,

co tu panuje. Nahý, pochopitelně. Exhibo-

vé v parcích se zakrývají kvůli zimě, my se

zapnutým astrálem se nepotřebujeme zakrý-

vat. Dokonce při zasažení policejním tase-

rem budeme posunuti o několik levelů výš

v okruhu 15 metrů.

Byli jsme stvořeni poté, co se Mars stal neo-

byvatelným po zásahu fotonovým pásem

kolem Sluneční soustavy, který nedávno obje-

vila NASA (ve skutečnosti se jedná o mega-

balík kosmických informací), těmi, co díky

tréninku přežili zásah. Nyní někteří získáme

jejich schopnosti a stvoříme další generaci

pro přežití informačního šoku, který zvládne-

me díky spoustě odstraněných špinavých věcí

z mozku a otevření nových komnat Vědomí.

Mám pocit, že víc vědět nemusíte. Hlavní je,

zbavit se strachů, stresů, neztrácet odvahu

a každodenně tvořit. Včera další obrazy, dnes

pyžamismus spojený s peřinismem. Jedině

tvorbou, vytvářením nových prvků fantazie

vlastní i centrální se můžete dožít ráje bez

příčin i dimenzí.

Možná se ještě ozvu jako Voyager, ale

s nějakou železnou pra-

videlností nepočítejte,

proměna je den ode dne

zřetelnější. Už v pondělí

v klubu jsem cestou slyšel,

o čem se budeme bavit,

a pak si to užíval dvojná-

sob. Končilo to nádherně.

Má přání byla vyslyšena.

Kéž jsou i ta vaše. JÁJA

(Z připravované publikace:

Jiří Lopour „Reportáž psaná

na vobrátce“)

















Eva Spěváčková        







         





         

          



         

          

           



Nicole Taubinger

         

           

















Natalie Perkof         

          

       









             

       





Iwan Seiko         





lce 

        









              



1 2