www.irozhled.cz

INFORMACE O VÝSTAVÁCH VE MĚSTĚ BRNĚ •

ČERVENEC 2017

číslo 17

„JÁ JE NĚKDO JINÝ“

Mezi surrealismem a art brut

výstava v Galerii Katakomby / str. 2–3

Jiří Lopour

TVARY KOUZEL

výstava v Knihovně Jiřího Mahena / str. 8

TRANSFORMATIVNÍ SENSIBILITA

HERVEHO CONSTANTA

výstava v Galerii Katakomby / str. 9

BEST OF ART BRUT

SME TU A JE TU SVET, KTORÝ TVORÍME...

výstava v České spořitelně / str. 6–7

ROZHLED informace o výstavách ve městě Brně

Registrováno pod ev. číslem MK ČR E 21246.

Vydává nakladatelství STYLOS, IČO 68623631,

Nová Ves 71, PSČ 664 91

Hlavní editor: Josef Bubeník, bubenik@irozhled.cz

Marketing: Lenka Moškvanová, moskvanova@irozhled.cz

www.irozhled.cz – inforozhled@email.cz

Na titulní straně: V. Ryba – Nočniatko

(motiv z plakátu k výstavě: Best of Art Brut)

Nyní můžete navštívit

vybrané výstavy virtuálně!

www.irozhled.cz/virtualne

2 – 3

„JÁ JE NĚKDO JINÝ“

Mezi surrealismem a art brut

(

Josef Janda a Bruno Solařík)

výstava v Galerii Katakomby

4 ATELIÉR KREAT V DUCKBARU

výstava v Duckbaru

4 LENKA TICHÁ – MOZAIKA POCITŮ

výstava v Malé Galerii VÚVEL

5 STROMY A HAVRANI PAVLY DVORSKÉ

(PhDr. Jana Vránová)

výstava v Galerii Otevřená zahrada

6–7 BEST OF ART BRUT / SME TU A JE TU SVET,

KTORÝ TVORÍME...

výstava v prostorách České spořitelny

8 JIŘÍ LOPOUR – TVARY KOUZEL

výstava v prostorách Knihovny Jiřího Mahena

9 TRANSFORMATIVNÍ SENSIBILITA

HERVEHO CONSTANTA

(Kenneth G. Hay)

výstava v Galerii Katakomby

10 LENKA FRIDRICHOVÁ – 33 ANDREÁSKŮ

V DIVADLE NA PROVÁZKU

výstava v Galerii Katakomby

10 JAN PRAŽAN – ZE TMY DAREM

výstava v Malé Galerii VÚVEL

11 JOSEF BUBENÍK – KRYSTALOVÁ APROXIMACE

výstava v Malé Galerii VÚVEL

11 PETRA MALINOVÁ – MEZI POLI PLAVE

výstava v Galerii Katakomby

12 JIŘÍ HORÁK – FOTOGRAFIE

výstava v Malé Galerii VÚVEL

12 MARTIN ZÁLEŠÁK – ZE SKICÁKU

výstava v Malé Galerii VÚVEL

12 LACO GARAJ

výstava v Kavárně Švanda

12 OPEN AIR GALLERY

12 OBŘANSKÝ OBR BRNO 2017

setkání uměleckých kovářů

KOLEKTIVNÍ VÝSTAVA:

„Já je někdo jiný“

Mezi surrealismem a art brut

OBRAZY — KRESBY — KOLÁŽE — OBJEKTY

Ody Saban, Nositelka štěstí, 1994

X. Adamec

Josef Bubeník

M. Drbohlavová

Petr Dubjak

Jan Gabriel

Ivo Hadraba

Anna Haskel

Karel Havlíček

Stanislav Holas

Anna Holeinová

Ivan Horáček

Bill Howe

Eva Horská

Lucie Hrušková

Bratr J. J.

X. Janíček

Michal Jůza

František Klečka

Marie Kodovská

Jan Kohout

X. Konečný

Josef Kotzian

Jan Krygel

Leonidas Kryvošej

Dana Křížová

Andrew Lass

Mariana Loutocká

Cecilie Marková

Přemysl Martinec

Thomas Mordant

Kateřina Piňosová

J. Raška

Ody Saban

Pavel Staněk

Martin Stejskal

Lucie Straková

Eva Švankmajerová

Jan Švankmajer

Václav Švankmajer

Pavi TAire

Sasha Vlad

B. Vyšeta

Vít Zdrubecký

Anna Zemánková

Železničář

a další

Výstavu připravili:

Josef Janda a Bruno Solařík

(Skupina česko-slovenských surrealistů)

Galerie Katakomby

Zelný trh 9, Brno

Já je někdo jiný

Mezi surrealismem a art brut

5. června – 4. července 2017

Zdánlivě paradoxně spojuje výstava do

jednoho celku výtvory autorů výtvar-

ně neškolených a školených, nevzdě-

laných a vzdělaných, nereektujících

a reektujících svou tvorbu a postoje.

Jejich společným rysem je totiž důraz na

ničím neopravovanou a nekultivovanou

intuici, při níž jako by za tvůrce jednal

někdo jiný – tedy na samovolnost tvůr-

čího procesu, který se pro autora stává

posedlostí, životně nezbytnou obsesí.

Výstavy se účastní jednak členové

Skupiny česko-slovenských surrealistů

a jejich zahraniční přátelé – a jednak zná-

mější, méně známí i dosud zcela neznámí

představitelé art brut, mediumního umě-

ní, spiritismu apod. Zatímco díla členů

skupiny jsou vesměs nedávného data,

výtvory art brut zahrnují období celého

uplynulého století až do současnosti.

Josef Janda, Bruno Solařík

Art brut se do češtiny zpravidla překlá-

dá jako umění v původním či surovém

stavu. Z psychologického hlediska jde

nepochybně o určitou formu autoterapie.

Člověk začne, někdy i ke svému velké-

mu překvapení, spontánně tvořit, obse-

sivně puzen jakoby „neznámou silou“.

To, co umělci „vede ruku“, nepřichází z

nějakého onoho světa, ale z jeho vlastní-

ho nevědomí. Palivem tvůrčího procesu

jsou jeho vlastní obsese, perverze, sny,

touhy, ztracené vzpomínky atp. To, co

tuto transformaci umožňuje, je psychic-

ký automatismus. Zde se ovšem součas-

ně dostáváme do oblasti surrealismu.

Stačí k tomu tužka a papír, jak již dnes

jistě všichni dobře vědí, a v klidu si po-

čkat, co to samo udělá.

Autor těchto řádků dostal před ně-

kolika lety poněkud poťouchlý nápad.

Vzhledem ke své dlouholeté surrealistic-

ké praxi je si dobře vědom vzájemných

konotací mezi surrealismem a art brut.

Napadlo ho, že by nebylo od věci vysta-

vit jednou tvorbu z obou těchto oblastí

pohromadě. Je přesvědčen, že ačkoli jde

o díla lidí dobově i intelektuálně často

velmi vzdálených a rozdílných, jejich

společný jmenovatel, jímž je obsesivní

povaha psychického automatismu, za-

ručuje, že se vzájemně nepokoušou, ale

budou se spíše doplňovat.

Josef Janda

Surrealista i autor art brut se poznají

podle toho, že při tvorbě většinou moc

nepřemýšlejí. Přesněji řečeno – neděla-

jí si žádné plány, „o čem“ to bude a jak

to bude vypadat. Prvotní surrealisté se

tomu „nezasahování“ do vnitřních pod-

nětů, s nimiž přichází jakoby „někdo

jiný“, učili od spiritistických médií.

Spiritista Josef Kotzian měl za to, že

jeho ruku vede duch jménem Solferino

– a tímto jménem tedy Kotzian své me-

diumní kresby podepisoval. Vlasta Ko-

dríková se zase podepisovala jménem

Tulák: i ona vnímala vlastní tvorbu

jako cosi tak samovolného, že to snad

ani nemohla stvořit ona sama.

Tématem výstavy je džungle nespou-

tané imaginace bez hranic vytyčova-

ných vzdělaností, světonázorem a roz-

hledem.Na čem záleží, je jen naléhavá

potřeba tvůrčího vyjádření – a nakonec

i výsledný výtvor, který jako by spadl

s nebe. Bruno Solařík

LENKA TICHÁ – MOZAIKA POCITŮ

Malá galerie, VÚVeL

Hudcova 70, Brno

Lenka Tichá – Mozaika pocitů

15. srpna – 30. září 2017

Brněnská gračka a pedagožka Len-

ka Tichá o své výstavě říká: „V Ma-

lé galerii VÚVeL vystavuji poprvé,

i když historie jejího trvání je dlouhá.

Název výstavy souvisí s autorským CD

Evy Černé, pojí nás delší přátelství a spo-

lupráce, navrhla jsem již dříve přebal k je-

jím textům, zhudebněným Jiřím Kubow-

ským. Oba autoři moji výstavu také zahájí.

Práce, které vám představím, budou

opravdu pestrou mozaikou mé gracké

tvorby i vývoje od studijních let až po-

slední výstavy. Rozhodla jsem se v tom-

to komornějším prostoru po dlouhé době

vystavit nejen nální tisky, ale i přípravné

práce a popřípadě i varianty na jedno téma.

Zabývala jsem se hlavně technikami

tisku z hloubky: suchá jehla, lept, akva-

tinta, čárový lept. Později jsem techniky

různě kombinovala s kresbou a expe-

rimentovala jsem jak s technikami tak

materiály a tvary matric/tiskových de-

sek. Postupně jsem se dostala i k počíta-

čové grace a digitální fotograi, která

je nyní důležitou součástí mých grak.“

Brňané to zde dobře znají. Nad bývalou

dělnickou kolonií mezi řekou Svratkou,

Štýřicemi a Bohunicemi se nachází ná-

rodní přírodní památka Červený kopec.

Lidé sem chodí na výlety, toulají se po

okolí, užívají si klidu a zaslouženého od-

počinku. Při procházce Kamennou čtvrtí

se většinou zastaví i v útulném Duckbaru

– v hospůdce jako stvořené pro občerst-

vení, nejrůznější výstavy, autorská čtení,

divadelní představení, příjemné diskuse,

workshopy či hudební produkce. Lidé tu

posedí na dřevěných lavicích, posloucha-

jí, povídají si a obdivují panoráma města

Brna. Obsluha je vždy milá a příjemná…

Kamenná čtvrť od nepaměti láká

umělce a řemeslníky všech možných

profesí, mnozí se tady usadili natrvalo.

Potkáte-li je, můžete s nimi pohovořit,

vyměnit si zkušenosti. Do Kamenky,

jak toto místo důvěrně nazýváme, se

pravidelně vracejí i lidé spříznění s čin-

ností brněnského ateliéru KreAt. V čer-

venci a srpnu 2017 nabídli návštěvní-

kům Duckbaru už poněkolikáté výstavu

prací výtvarníků s mentálním či psy-

chickým postižením. Vystavené obrazy

si lidé mohli zakoupit a podpořit tak

nejen činnost ateliéru, ale i konkrétních

umělců. Tři z autorů – Jana Kuklínko-

vá, Pavla Pospíchalová a Pavel Chromý

– se na vernisáži představili osobně.

Ateliér KreAt založila před pěti lety

společnost Kunštát PRO FUTURO. Už

předtím spolupracovala s podobnými

pracovišti ve Švýcarsku, na Slovensku

a v Belgii. K nální realizaci výrazně

přispěly workshopy v Moravské galerii.

Společnost má sídlo na Rudce u Kun-

štátu na Moravě. Pro zdravotně posti-

Mají právo na svou šanci

ATELIÉR KREAT V DUCKBARU

Lenka Tichá – Hvězdárna Stíny

Duckbar

Kamenná čtvrť 10c, Brno

Ateliér KreAt

7. července – 18. srpna 2017

žené občany organizuje různá setkání,

vzdělávací a výchovné programy.

Brněnský ateliér KreAt se zaměřuje na

potenciální výtvarníky z řad osob s men-

tálním nebo psychickým postižením. Po-

máhá jim nalézt stabilní místo pro svou

vlastní výtvarnou seberealizaci. Za asis-

tence profesionálních výtvarníků-animá-

torů mohou v tvůrčím prostředí ateliéru

nerušeně pracovat a postupně rozvíjet svůj

talent. Některá jejich díla jsou velice zají-

mavá, v návštěvnících vyvolávají příjem-

né pocity, působí optimisticky. Vyzařuje

z nich dobrá pohoda a pozitivní energie.

Ateliér není součástí prostor, v nichž

hendikepovaní lidé bydlí nebo se učí,

slouží pouze k jejich tvorbě. Postižení

vědí, že zde budou malovat, tvořit, nic víc.

Postupně tak vzniká zvláštní vztah mezi

umělci-profesionály a umělci, kteří se te-

prve rodí – vztah vzájemné důvěry a po-

znávání. Každý výtvarník realizuje svou

vlastní uměleckou tvorbu a rozvíjí svůj ta-

lent. Vedoucí ateliéru nejsou ani terapeuti,

ani učitelé. Jsou to umělci, kteří se snaží

vytvářet atmosféru tvůrčího ducha.

Uskutečnění takovéhoto projektu při-

náší i určité potíže a nedůvěru. „Hen-

dikepovaní lidé postupně snižují svou

závislost na vychovatelích, ústavech,

učitelích a rodičích. Stávají se samostat-

nými, nezávisle vyjadřují svůj vlastní ná-

zor, což je někdy jejich konzervativními

opatrovníky obtížně přijímáno a respek-

továno,“ zdůrazňují lektoři ateliéru. Ne-

důvěru může podporovat i to, že výsled-

ky se dostavují jen velmi pomalu. Najít

cestu k odhalení talentu a jeho rozvoji

často trvá několik let. Ale i tito lidé mají

právo na svou šanci. Jaroslav Bobek

Jana Kuklínková – Eden

Martin Ambros – Jeskynní malba

Pavla Pospíchalová – Vzplanutí

Tentokrát je výstava, kterou se v GOZ

představuje Pavla Dvorská, důsledně

monotematická, autorka již více než

jedno desetiletí kreslí stromy – všude

a často, na místech jí známých a blíz-

kých, ve svém okolí, při cestách po Mo-

ravě a Čechách, ale i v jiných zemích

a kontinentech. Fascinují ji zejména

stromy, které zde zůstávají jako svědko-

vé minulosti, jejichž kmeny jsou pozna-

menány časem a jsou spojenys dávnou

historií – proto zde vystavuje soubor

kreseb a grak z Getsemanské zahrady

a ze svatojakubských poutí do Santiaga

de Compostela.

Pavla Dvorská zobrazuje stromy, které

ji zaujaly bohatostí linií tvarů a struktur,

svou monumentalitou a krásou. Je to

STROMY A HAVRANI PAVLY DVORSKÉ

Galerie Otevřená zahrada,

Údolní 33, Brno

Pavla Dvorská – Stromy a havrani

15. května – 8. září 2017

téma, s nímž se setkáváme nejen v růz-

ných kategoriích a historických etapách

výtvarného umění, ale i v literatuře.

Strom má často význam symbolu,

jsou s ním spojeny báje a pověsti, legen-

dy a mýty – je součástí našeho dědictví

po předcích. Stromy mívají svůj vlast-

ní příběh, spojený s životy těch, kteří

s ním spoluprožívali nejrůznější udá-

losti. Vztah stromu a člověka bývá ně-

kdy velmi hluboký, strom není vnímán

jen jako určitý druh vegetace, ale jsou

s ním spojovány osobní prožitky, situa-

ce, které se nám vryly do paměti. Mohli

bychom připomenout památné stromy,

jejichž existence evokuje a připomíná

historické události i nejrůznější peripe-

tie lidských osudů. Některé z nich také

upoutaly autorčinu pozornost a jsou ve

výstavním souboru zastoupeny.

Pro Pavlu Dvorskou znamenají stro-

my stálou, a jak se v současné době

jeví – zatím nevyčerpatelnou inspiraci.

V grakách – linorytech, litograích,

leptech a sítotiscích, které vznikají ná-

sledně podle kresebných náčrtů nebo

denitivních detailních kreseb, pak

převádí reálný záznam do jiné výtvarné

podoby prostřednictvím stylizovaných

nebo redukovaných kontur a struktur,

sledujících charakteristickou tvarovou

skladbu stromu. Součástí výstavní ko-

lekce je i série ilustrací k básni Havran

Edgara Allana Poea, která svým pojetím

se stromy přímo koresponduje.

PhDr. Jana Vránová

Výstava Best of Art Brut predstavuje 30 slovenských auto-

rov, ktorých práce kurátori vybrali pre prezentáciu v komor-

nom priestore Galérie Čin Čin. Výber nebol jednoduchý,

keďže veľa diel má výtvarnú kvalitu a potenciál, čo sa na-

koniec ukázalo na výstave „Art brut na Slovensku“ ktorá sa

v septembri 2013 uskutočnila v Galérii 19 a ktorá predstavi-

la túto tvorbu komplexnejšie a vo väčšom rozsahu.

Art brut je výtvarný prejav, ktorý je úzko spätý s osudom

svojich tvorcov. Autori nie sú profesionálni výtvarníci, sú to

ľudia s psychickými problémami, či duševnou poruchou. Spo-

ločnosť často stigmatizuje ľudí, ktorí trpia mentálnym ochore-

ním, bez toho, aby sme si uvedomili, aký majú bohatý vnútor-

ný život a koľko iných talentov a kreativity sa v nich skýva.

Cieľom výstavy je verejná prezentácia diel, ktoré vznikli

v rámci arteterapeutického ateliéru: Galérie Nezábudka pri

Lige za duševné zdravie, v domácím prostredí a v iných o.z.

Časť prezentovaných prác pochádza zo súkromných zbie-

rok. Ako hovorí podtitul výstavy: „Sme tu a je tu svet, ktorý

tvoríme“, autori podávajú úprimnú, autentickú výpoveď o

sebe a svojom vlastnom svete. Táto výpoveď nie je zaťažená

žiadnymi profesionálnymi kritériami a vychádza z ich vlast-

ných pohnútok a túžby vyjadriť sa.

BEST OF ART BRUT / SME TU A JE TU SVET, KTORÝ TVORÍME...

V prostorách České spořitelny na Jánské ulici v Brně byla dne 11. července 2017 zrealizována další výstava,

která je výsledkem úzké spolupráce lidí z okruhů kolem atelierů KreAt a slovenské Nezabudky. Tato výstava je

přenesena z bratislavské galerie Čin čin (viz níže) do Brna. Výstava zde bude k vidění do 11. září 2017.

Okrem prezentácie výtvarných diel budú v rámci výsta-

vy prebiehať rôzne sprievodné aktivity, /viď príloha/ ktorý-

mi chceme prispieť k lepšej informovanosti a odbúravaniu

predsudkov o ľuďoch s duševnými ochoreniami. Na otvore-

ní výstavy Ľ. Feldek a J. Fabuš predstavia zborník s poéziou

a prózou niektorých vystavujúcich autorov.

Kurátori: Vladimír Kordoš, Ján Šuba

Trvanie výstavy: 10. 5. – 26. 5. 2017

Galéria Čin Čin, Podjavorinskej 4/a, Bratislava

www.galeriacincin.sk

O autorech konceptu výstavy:

Vladimír Kordoš – člen výtvarnej skupiny A-R, dlhoročný

pedagóg na ŠUV J. Vydru v Bratislave, od r. 2003 pôsobí

ako výtvarný lektor v ateliéri Nezábudka pri Lige za dušev-

né zdravie

Ján Šuba – pediater a detský psychiater, predseda o.z. Du-

ševné zdravie detí, primár Kliniky detskej psychiatrie

Dušan Nágel – ilustrátor, výtvarník a pedagóg na ZUŠ Ex-

nárova 6 v Bratislave, od r. 2008 pôsobí ako výtvarný lek-

tor v ateliéri Nezábudka pri Lige za duševné zdravie

Výtvarný workshop

handicapovaných umělců – kulturní program

Brněnský ateliér KreAt a bratislavská Nezábudka se přátelí a spo-

lupracují již několik let. Je to spojení přirozené, oba ateliéry se za-

měřují na art brut a pracují s mentálně a psychicky handicapovaný-

mi umělci. Brno a Bratislava jsou partnerská města, geogracky to

k sobě nemají daleko a lidsky ještě blíže. Každoročním vyvrcho-

lením spolupráce bývá společný týdenní workshop. Letos se usku-

teční z části v Brně a z části v Dolních Kounicích. Toto intenzivní

setkání pokaždé provázejí doprovodné kulturní akce pro účastníky,

ale zejména pro veřejnost. Tím chtějí ateliéry získat pozornost spo-

lečnosti, upozornit na svou činnost a existenci a na svět postiže-

ných vůbec. Letos program nabízí malování pro veřejnost, koncert

barokní hudby (violoncello, Dolní Kounice), tematické přednášky

s besedou, projekce dokumentárních lmů a recitál slovenského

básníka Lubomíra Feldeka, který má s Nezábudkou úzký vztah.

Akce v Dolních Kounicích proběhnou v úterý a ve středu

(29. – 30. srpna) v areálu kláštera Rosa coeli či jeho okolí. V Brně

se přednášky, lmové projekce a zakončení workshopu s prezentací

výsledků uskuteční v Moravské galerii v pátek 1. září. Den předtím,

ve čtvrtek 31. srpna, dojde ke společenskému setkání a komento-

vané prohlídce výstavy v budově České spořitelny na Jánské ulici.

Součástí programu bude uvedení dvou vydání knih s básní Havran

E. A. Poea. Je to literární dílo, k němuž se KreAt ve svých edičních

počinech ilustračně stále vrací. Představené desetijazyčné vydání

výtvarně doprovodil Peter Dunaj-Spily z okruhu Nezábudky. Svou

bibliolii uvede také Pavla Dvorská, která je již několik let odbor-

nou lektorkou ateliéru KreAt. Akce vyvrcholí večerem poezie, kdy

své překlady Havrana přednesou Lubomír Feldek a Ivan Petlan.

Galerie České spořitelny Brno, Jánská 10

Otevřeno: po-pá 9:00-18:00

Název výstavy: Best of Art Brut

Sme tu a je tu svet, ktorý tvoríme...

Kurátoři: Vladimír Kordoš, Ján Šuba

Otevření – vernisáž: úterý 11. července 2017 v 18:00

Trvání výstavy: 11. 7. – 11. 9. 2017

Vladimír Kordoš a Soňa Sadílková

E. A. Poe – Havran (ilustrace):

Peter Dunaj-Spily (nahoře)

Pavla Dvorská (dole)

JIŘÍ LOPOUR – TVARY KOUZEL

Knihovna Jiřího Mahena, pobočka

Brno-Žabovřesky, Mozolky 52, Brno

Jiří Lopour – Tvary kouzel

1. – 28. února 2017

Jiří Lopour (nahoře) a hráč na klávesy

Richard Reiprich

Vzácným okamžikem každé tvorby je

moment, kdy z nicoty na prázdné plo-

še vzniká tvar modikovaný barvami

a liniemi, kdy tento tvar získává kontury

a toto vše tvoří obsah čili myšlenku.

Autor se stává demiurgem vládnoucím

nad světem vlastní tvorby, stává se pá-

nem myšlenkového světa, který stvořil.

Neboť, nemá-li artefakt nosnou ideu,

není ničím. Jenom obsah dává umě-

leckému dílu přesah a to stává se ně-

čím. Forma, byť je prvotní pro vnímání

a přijetí díla, bez obsahu není nic.

Forma enkaustické malby, kterou

Jiří Lopour v poslední době pro svoji

tvorbu používá, je technika sice prasta-

rá („již staří Římané...“), avšak vždy

živořila na okraji zájmu ostatních vý-

tvarných technik. I přesto, že současné

technologie umožnily rozvoj a snažší

přístup k enkaustice (voskové malbě),

u většiny autorů (zvláště pak autorek),

nepřekročila rámec abstraktního „im-

presionismu“ či vizualizování reality.

Lopourovy enkaustiky míří přímo

do středu transformace, vytvářejí kraji-

ny lidského podvědomí, kde se snovost

a racionalita vzájemně nepopírají a stře-

távají se v souzuku s nekonečnem (má-li

tento termín v lidském chápání vůbec

nějaký smysluplný obsah). Podoben

čaroději Gandalfovi s kouzelnou holí

zapřádá diváka do tvarů kouzel a nechá-

vá jej nahlédnouti skrz okno vnímání

do světů paralelních. Neboť je nemož-

né do paralelních světů vstoupit, avšak

pohlédnout do nich prostřednictvím

obrázků Jiřího Lopoura, to bezpochyby

možné je. On sám však nepovažuje vý-

sledky této činnosti za konečné: pracuje

dále s fragmenty svých obrazů, vytváří

zrcadlové protiklady těchto fragmentů

a formou jednoduchých koláží je sesta-

vuje do větších celků. Tímto Jiří Lopour

posunul okrajovou techniku enkaustiky

mezi nejvyšší patra výtvarného umění

a ačkoli nebyly na výstavě „Tvary kou-

zel“ tyto další výstupy představeny, lač-

ný divák je jistě někdy v budoucnu na

některé z dalších Lopourových výstav

určitě brzy uvidí. -jb-

Galerie Katakomby

Zelný trh 9, Brno

Herve Constant – ABRACADABRA: Threads

4. března – 7. dubna 2017

TRANSFORMATIVNÍ SENSIBILITA HERVEHO CONSTANTA

Hervé Constant je básnickým malířem. Stejně jako poezie

v Baudelairově textu, jeho obrazy naplňuje proměnlivá for-

ma nepovšimnutých křehkých věcí z našich životů.

Probuzení, rozvrh dne, putování městem, obírání se sto

a jednou věcí nás obklopující, propojení s našimi spoluobča-

ny, přáteli, rodinou – to vše laděné do širších geopolitických

kontextů, jež tvoří pozadí našich životů a nad nimiž máme jen

malou kontrolu. Každý z nás přichází na vlastní způsob per-

sonalizace (zosobňování) a proplouvání plynutím našich dnů.

Pro některé z nás je to, možná sdostatek pro – přežívání.

Mysl sladěná s poezií shledává zázračnost ve všednosti.

Ti, kteří jsou oslepeni nebo rozptylováni hmotným světem

se mohou rozhodnout, že nebudou věnovat své myšlenky

básnickému snění, nebo mohou zpochybnit jeho účelovost

a platnost. Ale – poetický duch snivosti – byl často kříšen

literáty, přinejmenším od sedmnáctého století.

Mimo okruh Zenu, zjišťujeme, že (dle vyjádření, nejen

hnutí imaginistů v anglo-americké poezii počátku 20. století)

i metafyzický italský poeta Salvatore Quasimodo, oceněný

Nobelovou cenou za literaturu, ve svém „Smutku nezná-

mých věcí“, míní že – meditování o nepoznatelnosti – jsme

nuceni ve svých životech neustále čelit, setrvale s ním kon-

frontováni a rozněcováni k soucítění, obdobně jako o tom

uvažuje i Eliott ve svých Třech předehrách.

Citlivost básníka-malíře je naladěna právě na tyto momenty

a křehkosti. A z tohoto vědomí je inspirována k myšlence za-

pouzdřující ji ve formě. Otlučený kufr, veskrze pozemský při

téměř každé cestě, si přesto zaslouží naši pozornost. Pojďme

se zastavit a přemýšlet o tom – jeho nesčetné cesty, služby, jež

prokázal svému majiteli, povinen obsáhnout a dopravit pou-

hou přehršel pozemského majetku na nějaké cestě; synekdo-

cha (pars pro toto) pro extenzi domácnosti – zapouzdřuje do-

mov a přemísťuje jej do nějakého cizího vzdáleného místa.

Metafora pro toulavý duch básníka a pomíjejícnosti života

v jeho všední pozemskosti – ji umožňuje zastupovat. Každý,

jedno zda uprchlík či výletník, jejím prostřednictvím vyjadřuje

své touhy a obavy na cestě neznámem, kterou má před sebou.

Pro cizí pohled rozsah prací Hervého Constanta se může

jevit až zarážející: portréty, tarotové karty, šachovnice, vi-

dea o vězních a rukojmích, obrazy kinetických soch jiných

umělců, pohybující se ve větru; prchavá zář pálícího plamene

svíčky, tvořící hry jeskyněmi světel a stínů; fotograe uměl-

cových rukou, přehrávajících balet o vzájemných vztazích;

obrazy japonských kamenných soch hlav a roztroušených

papírků modlitebních pásků (japonsky – omikuji). Po krát-

kém působení nás jejich společné zick-zack uzlíky vedou

k překrývání témat. Pojem transformace se objevuje opako-

vaně – jedna forma se vynořuje z jiné, nápad vede k dalšímu

nápadu: jedna věc se stane opět jinou, ale samozřejmě vždy

zobrazenou. Po celou dobu je to magická transformační síla

básníka-umělce, která je oslavována, vždyť i dle starých Řeků

výraz „poema“ znamenal „něco udělati“: artefakt postavený

na zručnosti a citlivosti, v průběhu času, s použitím materiálu

z jazyka a struktury gramatiky i analytiky veršů.

V naší době malíř Braque pozoroval, že když píše básník,

„vlaštovka krájí oblohu“, on pak napodobuje všezahrnující

ptačí let metaforickým gestem. Stejně tak i malíř: tahy štětce,

těžkými a neprůhlednými, což nikdy nezapomeňme, že jsou

prostředkovány nátěrovou hmotou a hmotou, básnivě zastou-

penou nervním chvěním proužků papíru v japonské svatyni.

Dopisy – zaklínadla, soustavně opakovaná v barvě, vykres-

lená kouzlením s materiály, predenována trojúhelníkovými

tvary plátna. Opětovné zdůrazňování obrazových forem od-

ráží i metamorfózy verbálního opakování kouzel a magic-

kých transformací, jež probíhají před našima očima.

Je to právě tato poetická transformace, která charakteri-

zuje Constantovo dílo, soustředěné kolem práce hledače, jež

umělce motivuje a jejíž spoluobjevování pozvedá diváka

z niveau všednodenní banality.

Kenneth G. Hay, Larroque, jižní Francie, 2017

(do češtiny volně přeložil Jiří Havlíček)

Vlevo nahoře: doc. PhDr. Jiří Havlíček Zahajuje výstavu

Vpravo nahoře: autor Herve Constant

LENKA FRIDRICHOVÁ – 33 ANDREÁSKŮ V DIVADLE NA PROVÁZKU

Galerie Katakomby

Zelný trh 9, Brno

Lenka Fridrichová

33 Andreásků v divadle Na provázku

6. ledna – 28. února 2017

Veskrze undergroundová výstava se

uskutečnila ve sklepních prostorech

Galerie Katakomby. Šestařicetiletá vý-

tvarnice Lenka Fridrichová (na snímku

vpravo) zde představila své démonické

malby a kresby z poslední doby. Stí-

ny, které pronikají do jejího vědomí,

vyplouvají skrz obrazy a promlouvají

k divákovi; její tvorba je autentická,

ryzí a oproštěná od laciného estetismu.

JAN PRAŽAN – ZE TMY DAREM

Kresby na papíře, vystavené v Malé galerii VÚVeL, navazují

na skici, které vznikaly v roce 2015 jako přípravné kresby

k velkoformátové realizaci v galerii Na shledanou ve Volyni.

Vzniklá kresba na zeď v prostoru volyňské galerie, která se

nachází přímo uprostřed hřbitova Malsička a byla původně

obřadní síní, místem posledního rozloučení, místem odcho-

du na druhý břeh, vyšla ze skici bájného ptáka Fénixe. Ten je

symbolickým zobrazením koloběhu života, obrazem zaniká-

ní a opětovného povstání z popela. Malba na zdi komuniko-

vala se sochami Habimy Fuchs, umělkyně-poutnice, a stala se

součástí ideového konceptu Jiřího Zemánka, původně kunst-

historika, nyní spíše spirituálně enviromentálního myslitele.

Ten výstavu ve volyňské galerii nazval Překročení prahu a jak

z názvu vyplývá idea výstavy se vztahovala právě k momen-

tu přechodu na druhý břeh a jeho odrazu, obrazu, zachycení

formou umělecké reexe.

„Ve své realizaci jsem reektoval právě moment rozhraní,

překročení a zachycení vizí s ním spojených. Snažil jsem se

zaznamenat a předat dál moment, kdy se zjevují informace

a duchovní matrix dalších paralelních duchovních světů. Vý-

tvarná forma kreseb mně zaujala natolik, že jsem se k nim

několikrát vracel a vracet nadále budu. To dokládají kresby

zde v Malé galerii. Představený cyklus kreseb, vizí, přichází

ze tmy. Ze tmy ztišeného vědomí, myšlení, které předává pro-

stor a vládu duchovní ,božské‘ esenci. Skrze přeladění se na

spirituální a astrální frekvenci přichází obrazy a symboly ne-

soucí poselství. Poselství přímo ze Zdroje hovořící o univer-

su, Bohu a úloze lidské bytosti v něm. Uvědomuji si, že skrze

vize přijímám takto dar, velké požehnání, dar ze Tmy, dar od

Světla, dar díky kterému dýchám, žiji a vztahuji se ke svým

bližním. Děkuji za tento Dar a věřím, že jej prostřednictvím

výstavy zakusíte i vy,“ zve nás na výstavu autor.

Jan Pražan

Ze Tmy darem ...

Malá galerie, VÚVeL

Hudcova 70, Brno

Jan Pražan – Ze Tmy darem

15. května – 30. června 2017

Stopy Krystalického vědomí (můžeme

také říci poznání, moudrosti) jsou

vlastně záznamy krystalické paměti,

otisky krystalických vzpomínek. Vše je

zakódováno v krystalu. Skutečné pod-

staty krystalového vědomí se můžeme

dobrat jen prostřednictvím destrukce

prvotní materie krystalové hmoty. Sepa-

rací dospějeme k poznání, které bude

zároveň mementem, znamením, že na

zlomu krystalové hmoty nemůžeme po-

jmout více než jen fragmenty jasu. Frag-

menty krystalového jasu.

Krystalový jas je vize. Šlo by říci, že je

to jasná, čistá, téměř krystalická vize. Je

to vize obrazu vetknutého přímo do zdi.

Omítka přerušená jakousi nebarokní

abstrahovanou kartuší přechází do skla

a za ním jsou krystalově zářící objekty,

hologramy jasu zachycené do fragmen-

tu krystalu, umístěného ve zdi, za zdí. Je

to vize obrazu, který je podoben spíše

akváriu, v němž spolu žijí skutky minulé,

přítomné i ty budoucí. Je to vize nezo-

brazitelná (přesto se pokouším o její zo-

brazení), vize nezachytitelná, vize výz-

vy. Výzva uchopení neuchopitelného,

pojmenování těžko pojmenovatelného.

A tomu všemu dominuje modrozelená,

tyrkysová barva. Jasná, zářící, apo-

diktická. Vize zítřka. Z temnoty se

rodí světlo, světlo denuje temnotu.

A tam někde, mezi světlem poznání

a temnotou neuchopitelna, se rodí

pravda krystalového jasu. Tyrkysová

pravda krystalového jasu. Dělení hmo-

JOSEF BUBENÍK – KRYSTALOVÁ APROXIMACE

ty na živou a neživou je neudržitelné

z hlediska teze, že „život je zakódován

v základní výbavě struktury hmoty“.

Sestavíme-li řadu aspektů z libovolně

zvolených fragmentů hmoty podle hier-

archií pokaždé jinak zvolených důkazů,

zjistíme, že při troše kombinování

a přemýšlení vždy do sebe zapadají.

Jakýkoliv řez vrstvou prostoru při zacho-

vání patřičné velikosti dříve či později

osvětlí fraktální zákonitosti hmoty

našeho prostoru, našeho vesmíru.

(Text autora z katalogu – kráceno)

Malá galerie, VÚVeL

Hudcova 70, Brno

Josef Bubeník – Krystalová aproximace

3. ledna – 15. února 2017

„Fragmenty krajiny zachycené jílem, popelem, pigmentem, či

gratem. Materiál, který z krajiny vzešel, stal se médiem a pro-

mlouvá dále, zachycujíc její křehké okamžiky. Rytmy kmenů

stromů, měnící se oblaka, chuchvalce trav, struktury polí, hladiny

vod, paprsky zachycené v mlze... Malba je interpretací. Cílem

není zamlžovat, nýbrž hledat skryté, odkrývat zamlžené. Je zde

PETRA MALINOVÁ — MEZI POLI PLAVE

Galerie Katakomby

Zelný trh 9, Brno

Petra Malinová –

Mezi poli plave

13. dubna – 6. května 2017

nechaný prostor pro diváka, skulina, do níž může vklouznout,

aby se mohl nechat unášet...,“ říká kurátorka Petra Příkazská.

Nahoře: Obraz Petry Malinové malovaný jílem

Vlevo: Petr Pokorný, Petr Poly Pálenský, Petra Příkazská a autor-

ka Petra Malinová

Malá galerie, VÚVeL

Hudcova 70, Brno

Jiří Horák – Fotograe

1. dubna – 14. května 2017

Brněnský fotograf Jiří Horák přišel

před lety v Hodoníně na svět vybaven

vzácným darem, který později v průbě-

hu let přivedl k dokonalosti: uměním

být v pravý čas na správném místě,

schopností pozorovat a „krást“ měni-

vému světu okamžiky, které se vynoří

a zase zmizí v proudu času – pro větši-

nu z nás nepovšimnuty. Jako drobné ka-

pičky vedle vodopádu, které se na oka-

mžik duhově zatřpytí, aby se hned zase

staly součástí nekonečného proudu, tak

zase zapadají ty tisíce střípků drobných

příběhů a příhod kolem nás, navždy

v propadlišti času.

Kdo by nepocítil chápavou sympatii

a dojem důvěrné známosti při pohledu

na jeho „obyčejné lidi“, kteří se v atmo-

sféře lidové slavnosti a se sklenič-

kou vína v ruce povznesli na pár

hodin nad klopotu svého každodenního

života? Či stesk při pohledu na bujaré

mladíky s rozpěněnou krví, přiléva-

jící do ní ještě ohnivé jihomoravské?

Ani na jediném snímku ze strážnic-

kých slavností není jeviště s hudebníky

a tanečními skupinami. To přenechá-

vá jiným fotografům – Horákovi jde

o zachycení atmosféry folkloristického

festivalu. Tato snaha je součástí

jednoho z jeho dlouhodobějších pro-

jektů, jimiž se hlásí k zemi a regionu,

jejichž příslušníkem se být cítí.

Ladislav Plch

JIŘÍ HORÁK – FOTOGRAFIE

Martin Zálešák zde vystavuje své práce

z náčrtníků. Zaznamenává delší časové

období, ve kterém ověřoval své tvůrčí

záměry, jež posléze realizoval či nereali-

zoval ve nálních technikách na plátně,

papíru, či nástěnné malbě. K vidění jsou

také gurální studie postav a kolekce

časosběrných skic z rodinných návštěv

a oslav. Autor uspěl se svými pracemi

na mezinárodních soutěžích v médiu

kresby. Výstava i v tomto skromném

prostoru stojí za shlédnutí.

Zdeněk Zemánek

MARTIN ZÁLEŠÁK – ZE SKICÁKU

Malá galerie, VÚVeL

Hudcova 70, Brno

Martin Zálešák – Ze skicáku

3. července – 15. srpna 2017

Denisovy sady: 15/7, 30/7, 13/8, 27/8

Začátek vždy v 15 hodin, plánované

ukončení kolem 19. hodiny. Za ne-

přízně počasí se akce ruší.

Zahájení: 30. června 2017 v 18 hod.

Kavárna Švanda, Pasáž Alfa, Brno