www.irozhled.cz

Informace o výstavách ve městě Brně •

červen 2016

číslo 16

Lenka Moškvanová

Obrazy dávných světů

výstava v Galerii Katakomby / str. 3

rObErt vanO

FOtKa nEMUsÍ být Ostrá

výstava v Galerii Pekařská / str. 7–8

tajEMstvÍ čErnéhO

saMEtU

výstava Jindřicha Pilečka / str. 10–11

z hlbÍn

Art brut A outsider Art

zo zbierky slovenskej národnej gAlérie

výstava v České spořitelně / str. 4–5

RoZHLeD 

Registrováno pod ev. číslem MK ČR E 21246.

Vydává nakladatelství STYLOS, IČO 68623631,

Nová Ves 71, PSČ 664 91

Hlavní editor: Josef Bubeník, bubenik@irozhled.cz

Marketing: Lenka Moškvanová, moskvanova@irozhled.cz

www.irozhled.cz

inforozhled@email.cz

Nyní můžete navštívit

vybrané výstavy virtuálně!

www.irozhled.cz/virtualne

hOrizOnt UdálOstÍ

Kolektivní výstavou čtyř brněnských výtvarníků nazvanou

Horizont událostí byla zakončena letošní výstavně-divadelní

sezona v galerii Katakomby. Malby, kresby a dřevěné sochy

vystavili: Milan Obrdlík, Miroslav Burša, Kateřina Šimků

a Josef Bubeník. Výstavu uvedl básník Petr Čichoň, který

navíc v závěru svého projevu zazpíval a zahrál na loutnu.

Nahoře: Petr Čichoň uvádějící výstavu

Dole: kresby, návrhy a realizace Kateřiny Šimků a tři malby Mila-

na Obrdlíka (zcela vpravo)

Zcela dole: objekt kniha Miroslava Burši

Galerie Katakomby, Zelný trh 9, Brno

Horizont událostí (kolektivní výstava: Milan Obrdlík,

Miroslav Burša, Kateřina Šimků, Josef Bubeník)

8. – 30. června 2016

2 hOrizOnt UdálOstÍ

Milan Obrdlík, Miroslav Burša, Kateřina Šimků, Josef Bubeník

výstava v Galerii Katakomby

3 Lenka Moškvanová – obRaZy

dávných světů

výstava v Galerii Katakomby

4 z hlbÍn (Art brut A outsider Art zo zbierky

slovenskej národnej gAlérie)

(Katarína Čierna)

výstava v prostorách České spořitelny

6 bOřivOj dOlEžal – Obrazy a KrEsby

(Alena Krkošková)

výstava v Galerii Pekařská

7 rObErt vanO – FOtKa nEMUsÍ být Ostrá

výstava v Galerii Pekařská

8 FOtOWOrKshOP s rObErtEM vanEM

Má své vÍtězE

výstava v Galerii Pekařská

8 KatEřina „KasEa“ PEtřÍKOvá – ManDaLy

výstava v Galerii Pekařská

9 Martin zálEšáK – KrEsby

(Zdeněk Zemánek)

výstava v Galerii Provázek

9 Eva synKOvá – nEstOUdná, svObOdná

výstava v Galerii Katakomby

10 tajEMstvÍ čErnéhO saMEtU

(Karel Žižkovský)

výstava v prostorách České spořitelny

jiřÍ lOPOUr – dvOjtEčKy

výstava v Knihkupectví Skleněná louka

12 václav šÍPOš – babiččin dvOrEčEK

a jiné zvěrstva

výstava v Malé Galerii VÚVEL

12 jan stEKlÍK U švandy

Kavárna Švanda

12 ObjEKtOFiliE

Hospoda U sedmi Švábů

jOsEF bUbEnÍK – na OKraji záhybů

výstava v Knihkupectví Skleněná louka

12 KnUt nOrbErt „FEliX“

FirchaU – vranOv U brna / dřEvOřEzy

výstava v Malé Galerii VÚVEL

Galerie Katakomby

Zelný trh 9, Brno

Lenka Moškvanová

Obrazy dávných světů

7. března – 28. dubna 2016

Lenka Moškvanová – Obrazy dávných světů

Lenka Moškvanová se narodila roku

1984 v Brně. Po svých studiích na

Střední zdravotnické škole a poté na

geriatrii v Ostravě vycestovala v roce

2006 z ČR a usadila se ve Velké Bri-

tánii, ve Walesu. Její zprvu pracov-

ní pobyt se záhy proměnil na pobyt

studijní. Přihlásila se na uměleckou

školu Carmarthen, Coleg Sir Gar ve

Walesu a dala se na studium malby

a kresby, které zakončila v roce 2013

bakalářským diplomem. Po pětiletém

studiu byla oceněna Studentem roku

2013 a získala roční přístup do ateliéru

v prostorách akademie. V následujícím

roce spolupracovala na mnoha výsta-

vách po celé Británii, příležitostně učila

malbu i kresbu. Současně také pracova-

la jako vedoucí marketingového oddě-

lení, organizovala výstavy a akce pro

uměleckou školu. Koncem roku 2014

sílila její touha vrátit se do ČR a v pro-

sinci téhož roku se nadobro vrátila.

Výstava v galerii Katakomby pre-

zentovala její tvorbu vzniklou ve Wale-

su během jejích studijních let a časně

po ukončení studia. Soubor maleb

Chrám Karnak byl vystaven jako insta-

lace a je konečnou bakalářskou prací,

dále zde byly vystaveny obrazy z cest

– Benátky, Paříž.

Tvorba Lenky Moškvanové je neod-

myslitelně spojena a inspirována její-

mi cestami, výlety a pobyty po Evropě

i mimo ni. Vizuálním těžištěm se stává ar-

chitektura navštívených míst a k ústřed-

ním tématům maleb patří čas, jako ne-

uchopitelný element plynutí a bytí.

V jejích pracích se nejvíce osvědčily

akrylové barvy a kombinovaná techni-

ka, které jí umožňují vytvořit svět, kde

se historie a minulost ladně transformu-

je do současnosti. Prostor na plátně ma-

nipuluje do iluze dalekých vzdáleností

a hloubek, jindy zase působí plochý

a zploštělý. Malba je jemně plastickou

až zrnitou s kontrastními místy, kde pig-

ment úplně chybí. Styl práce, při kterém

je barva opakovaně nanášena a odstra-

ňována, vystihuje její ideu o ztvárnění

minulosti (poznamenané zubem času),

která přetrvává do dneška.

Medzinárodná zbierka neprofesionálneho výtvarného prejavu

je špecickou kolekciou Slovenskej národnej galérie. Od počiat-

ku (1965) bola budovaná s cieľom reexie vzťahu medzi profe-

sionálnym a neškoleným umením, ich vzájomných prienikov

avplyvov. Táto orientácia súvisí nielen shľadaním autenticity vo

výtvarnom umení, ale aj so širšou otázkou o samotnej podstate

a zmysle umenia vôbec. Kolekciu dnes tvorí vyše 800 diel viac

ako osemdesiatich slovenských izahraničných umelcov prevažne

20. storočia. Významnou časťou zbierky sú diela art brut aoutsider

art, získané do zbierky najmä zásluhou medzinárodných podujatí

Trienále insitného umenia, ktoré koncipovala aorganizovala Slo-

venská národná galéria.

Pojem art brut sa objavil vpolovici 40. rokov 20. storočia ajeho

autor – francúzsky maliar Jean Dubuet – ním označil pôvodné, su-

rové, prirodzené umenie, vktorom sa schopnosť invencie atvorby

prejavuje bezprostredne abez zámeru, umeleckých nánosov avý-

tvarnej tradície. Vytvárajú ho neškolení, talentovaní ľudia, žijúci

v sociálnom apsychickom ústraní, ktorí sa výtvarne prejavujú len

pod tlakom vlastnej imaginácie. Záujem ovýtvarné prejavy psy-

chotikov, excentrikov, vizionárov však existoval skôr a vzrástol

po roku 1922, keď nemecký psychiater aumelecký historik Hans

Prinzhorn vydal v Heidelbergu publikáciu Bildnerei der Geis-

teskranken (Tvorba duševne chorých). Pri interpretácii diel klá-

dol Prinzhorn dôraz na nevedomú tvorivosť, inštinktívnosť aau-

tentickosť. Tvorivá posadnutosť, obrazotvornosť vsurovom stave

aneprítomnosť tradičnej výtvarnej kultivovanosti boli blízke nie-

len Dubuetovmu informelu, ale aj niektorým prúdom „vysokého“

umenia 20. storočia, najviac surrealizmu, tiež expresionizmu ale-

z hlbÍn Art brut A outsider Art

bo umelcom skupiny CoBrA. Význam art brut sa ďalej stupňoval

skonceptuálnym umením, uxusom, arte povera atď.

Artbrutista je sústredený na vlastný svet fantázie a predstáv, po-

čúva imperatívny hlas svojho vnútra a nevedome a rituálne vytvára

jeho záznam, ktorý nie je korigovaný racionálnymi retušami. Zab-

solútnej autenticity vyplýva aj originalita výrazu atechniky, autori

so samozrejmosťou vynaliezajú nové prekvapivé techniky. Pracujú

smateriálmi, ktoré majú po ruke, bez ohľadu na ich tradičné využi-

tie. Niektorí svojou tvorbou ventilujú svoje problémy, iní hľadajú vo

svojich kresbách či maľbách vnútorný mier, ďalší tak prekonávajú

samotu, sklamanie, úzkosť a smútok iosobnú drámu. Sú to diela,

vypracované detailne astarostlivo, alebo sú expresívne, často majú

aj groteskný nádych a z ďalších naskakuje „husia koža“. Svojskou

odnožou art brut sú médiumné kresby, vytvárané psychickým auto-

matizmom, ako primárnym kreatívnym aktom.

Ani umenie ousiderov nepredstavuje žiadny štýl či školu ani

koherentnú skupinu. Nevzťahuje sa kžiadnemu smeru a módne-

mu prúdu. Štýl umelca-outsidera je jednoducho jeho subjektívny

rukopis. Outsider je výtvarne nevzdelaný a k vlastnej tvorbe ho

pobáda len vnútorné napätie aneskrotná túžba vizualizovať svoje

predstavy, vízie akcie. Fenomén tohto umenia je známy vo svete

od roku 1972, keď ho prvýkrát použil anglický umelecký historik

aspisovateľ Roger Cardinal. Predstavitelia tejto kategórie sa vyjad-

rujú bez ohľadu na platné konvencie aich ambície sú mimoumelec-

ké. Rozdiely vo formálnych atematických vyjadreniach vyplývajú

z psychiky, spôsobu života aprostredia každého znich. Autori sa

líšia generačne, stupňom vzdelania a povolaním.

Na výberovej výstave je predstavená vynikajúca predstaviteľka

1 2 3

4 5 6

médiumnej tvorby Anna Zemánková (1908–1986), ktorej tvorba

je pokladaná za jeden zvrcholných prejavov art brut veurópskom

asvetovom kontexte. Jej dielo je súčasťou významných zbierok ako

napr. Museé de l´art brut, Lausanne; Museé d´art moderne, Lille;

Museum of art, New York; etc. Elementárna tvorivá posadnutosť,

neexistencia akéhokoľvek vonkajšieho modelu avplyvu tvorili pô-

dorys, na ktorom sa rozvíjali jej výtvarné metamorfózy vibrujúcich

kvetinových podobenstiev. Médiumné kresby Cecilie Markovej

(1911–1998) vynikajú hravými, vegetabilnými organizmami v zne-

pokojujúcich labyrintoch, ktoré vyrastali v jej svete fantázie. Hlboko

intímne sú jej médiumné portréty. Tvorba týchto dvoch autoriek má

vlastné zákony a dynamizmus, ktorý je nezlučiteľný stradičnými

ornamentálnymi výtvormi. Odkazuje kpudovým základom ľudskej

psychiky. Kresby, vytvárané shorúčkovitou naliehavosťou, vznikajú

mimo cenzúry vedomia pod silným tlakom tvorivej imaginácie.

Zbyněk Semerák (1951–2003) obsesívne kumuluje vo svo-

jich detailných kresbách početné fantastické dopravné prostried-

ky a v maľbách rozličné architektúry. Motívy sú komponované

v geometrických útvaroch vtvare mozaiky. Pozoruhodné kresby

dopravných prostriedkov Hansa Ploos van Amstel (1926) pripo-

mínajú konceptuálny projekt. Farebné mesto, aké si vysníval Yeshay-

ahu Scheinfeld (1909–1979), je éterické avzdušné, terén sa zdvíha

avznáša sa, kulisovité priečelie budov pripomína divadelnú scénu.

Patrick Gimel (1952) kreslí zvyčajne v sériách. Fascinujú ho

vtáci, ktorých fotografuje a hlavne kreslí velipsovitých štruktúrach.

Jeho práca je extrémne minuciózna akresby vytvára spresnosťou

stredovekého miniaturistu, ale aj médiumného tvorcu. Gracké

textúry Gérarda Sendreya (1947) sú vytvorené nutkavo po celom

priestore, používa techniku jemnej hustej linky, pomocou ktorej

preskupuje tváre a gúry. Geometricky rastrované ploché poza-

die dáva dobre vyznieť ich monumentalite. Leitmotívom Adama

Nidzgorského (1933) sú ľudské gúry, ktoré expresívne defor-

muje spontánnymi, gestickými ťahmi. Jeho rudimentárne postavy

sokrúhlymi tvárami sobrovskými očami pôsobia ako masky ana-

stavujú zrkadlo krehkosti ľudskej identity.

Diela ďalších zo 14 vystavených autorov (Joaquim Baptista An-

tunes, 1953; Vasilij Tichonovič Romanenkov, 1953–2013; Pierre

Silvin, 1959; Jean Michel Messager, 1960; Claudine Goux, 1945;

Kiymet Benita Bock, 1958) disponujú originalitou výrazu a tech-

niky, vyznačujú sa jasnou formovou čistotou. Práve pre túto kvalitu

sa razantnejšie presadzujú na veľkých výstavných podujatiach naprí-

klad na Bienále vBenátkach 2013), ktoré dávajú marginalizovanému

umeniu artbrutistov a outsiderov čoraz viac priestoru.

Výstavu pripravila Slovenská národná galéria vBratislave vspolu-

práci s organizáciou Kunštát PRO FUTURO o. p. s, ateliér KREAT.

Kurátormi sú Katarína Čierna a Vladimír Kordoš.

Katarína Čierna

zo zbierky slovenskej národnej gAlérie

Autori ART BRUT AOUTSIDER ART

Strana č. 4: 1. Cecilie Marková, 2. Kiymet Benita Bock,

3. Yeshayahu Scheinfeld, 4. Jean Michel Messager, 5. Claudine Goux,

6. Gérard Sendrey

Strana č. 5: 7. Patrick Gimel, 8. Joaquim Baptista Antunes,

9. Adam Nidzgorski, 10. Hans Ploos van Amstel, 11. Zbyněk Semerák

7 8 9

10 11

Bořivoj Doležal je mezi brněnskými výtvarníky známou osobnos-

tí. Jeho obrazy jsme mohli vidět častěji už v devadesátých letech

v brněnských divadlech, kde vystavoval zářivé pastely ukryté pod

antireexním sklem. Tehdy do obrazů frotážoval předměty, které

mu připomínaly minulost – otisky motouzů, hlínu a slámu ze zná-

mých míst spjatých s jeho rodovým původem. Autora tehdy zají-

malo hlavně magické světlo, vystupující ze tmy, zářilo v obraze

z centrálního zdroje a při okrajích formátu se rozplynulo ve tmě.

Bylo to jakési vyrovnávání se s minulostí, malíř přitom procházel

určitou katarzí, díky které dokázal později uvolnit tvůrčí mecha-

nismy potřebné ke zcela abstraktní proměně.

Ta nastala v novém tisíciletí, které přivítal Bořivoj Doležal

zcela uvolněnými spontánními olejomalbami s názvem Ilumi-

nace. Monochromní spirálovitě se vlnící krouživé křivky vy-

tvořily síť, zaplnily celý formát plátna a barevně zářily, byly

gejzírem radostné volnosti, bezprostřední tvořivosti a objevo-

vání. Jasnější a intenzívnější barevnost ve větších plochách

rozvíjel jednoduché téma do nekonečných koberců barevného

jiskření. Trochu paradoxní je, že v pastelu jako kresebné tech-

nice autora zajímalo světlo, a právě v olejomalbě objevil linii,

jako vůdčí vyjadřovací prvek. Linii, která se vlní, krouží ve spi-

rálách, poletuje a pohybem vyjadřuje emoce. Svoji preferenci

linie také slovně vyjádřil později ve svém Manifestu lineární

malby, kterou nazývá Lajn-artem.

Následovaly cykly Zahrada, Krasohled a Moře. V nich ži-

velnost časem ustoupila intelektuální fázi tvorby spojené s kon-

ceptem – přesně stanovenými pravidly, vedoucími k ukáznění

linie podle pokynů autora. Určení mantinelů, kam a jak rychle

se může linie pohybovat, jakou délku a zakřivení bude sledovat,

kolik barevných vrstev se v obrazu bude vyskytovat, v jakém

pořadí navzájem, si autor vždy stanovil bez tolerance odchylek

hned na počátku práce.

V obrazech začaly převládat jednoduché geometrické tvary

vyjádřené rovnoběžnými svazky přesně malovaných čar, který-

mi malíř jako by znovu skládal kompozici z rozbitých střípků.

Cyklus Krasohled tu reprezentuje několik obrazů. Myslím, že

v nich autor dokázal ovládnout linii tak, aby sloužila jeho my-

šlence bezezbytku a odevzdaně, jednotlivé přesné tahy štětcem

od ruky mnohokrát zmnožené a v pravidelných drahách vedle

sebe kladené svědčí o jeho velké trpělivosti a preciznosti. V ně-

kterých posledních obrazech se však již objevuje opět i živelná

podoba skvrny nanášená špachtlí.

Díla vystavená v Galerii Pekařská, představují autorovu pro-

dukci z posledních tří let. Cyklus Ostrov posunuje malířův před-

nes směrem k uvolnění od geometrického řádu k větší sponta-

neitě v řazení svazků linií. Také kompozice tolik nerespektuje

horizontálně-vertikální osnovu, ale v obraze převládají diago-

nální směry vedení linie. Malíř si všímá nahodilých příležitos-

bOřivOj dOlEžal – Obrazy a KrEsby (17. 3. – 27. 4. 2016)

tí, když svazek čar začne připomínat písmeno, to pak dokreslí

a diskrétně zalomí do lineární sítě. V olejomalbách se na roz-

díl od svých kreseb zatím autor neodhodlal k vyjádření slovního

poselství. Naopak v tužkových kresbách zde vystavených jsou

krátká sdělení jako: „…vlna je šíjí moře…“ nebo „…voda je ne-

věstou všech…“, latinská spojení „…in medias res…“ a podob-

ně. Vlastnímu typu písma, které autor navrhl, dal název Linea.

Novinkou v obrazové ploše je také střídmé použití zlatých od-

stínů, kterými autor dociluje podobného jiskření jako při pohle-

du na vodní živel. Ze tmy prosvítající světélka se mihotají jako

jiskérky na vodní hladině pod slunečními paprsky. Problematika

vody se dostala do malířových obrazů při pobytu u dcery v Aus-

trálii. Tehdy vznikly cykly Moře a jeho symbol, krátká vlnovka,

se v obrazech opakovala jako základní kompoziční prvek.

Podobně jako u děl op-artu mění svazky linií na plátnech

Bořivoje Doležala optické kvality samovolně. Jakmile se před

nimi člověk prochází zprava doleva a nespouští oči z obrazo-

vé plochy, vzniká automaticky moiré způsobující proměnlivost

a nahodilé efekty. V barevných vrstvách, které malíř klade na

sebe, pulsuje život, jeho nekonečnost a proměnlivost, řád i na-

hodilost, bez které není života, bez které není umění.

Alena Krkošková

(text k výstavě v GALERII PEKAŘSKÁ, březen 2016)

Více informací o aktuálních i připravo-

vaných akcích sledujte na

www.galeriepekarska.cz

facebook.com/GaleriePekarska

Seznamte se s Robertem Vanem a vklouzněte do magického

světa portrétů. Workshop pro všechny milovníky fotograe,

který pořádáme v rámci výstavy Fotka nemusí být ostrá, vám

přinese nové informace, inspirace, tipy, triky a doporučení

přímo od Roberta Vana, který už více než čtyřicet let guru-

je v celosvětové fotogracké špičce. Ti nejúspěšnější účastníci

workshopu získají navíc praktický dárek – Zoner Photo Studio,

oblíbený program na správu a úpravu fotograí.

Proč se naučit správně fotit portrét? Portrét patří k zákla-

dům fotogracké zručnosti i k centrálním položkám foto-

grackého portfolia. Jeho správné zvládnutí je předpokla-

dem toho, že dokážete dobře pracovat s expozicí, světlem

i kompozicí. Robert Vano má za sebou celou řadu portrét-

ních snímků známých i méně známých osobností. Jeho prá-

ce můžete vidět v těch nejprestižnějších časopisech, jako

jsou Vogue, Elle či Harper‘s Bazaar. Jak sám říká: „Na-

učit se dobře fotit vyžaduje trpělivost, neustálý trénink

a schopnost chodit včas…“ Je jedno, zda jste amatérským či

začínajícím profesionálním fotografem, pokud se chcete posu-

nout vpřed, jste u nás vítáni.

Partneři výstavy a workshopu: MTC – invest s.r.o.; ASTRO-

NAUTS s.r.o.; Copy General, s. r. o.; Slovart, s.r.o.; ZONER

software, a. s. – vám děkují za přízeň.

Natálie A. Rollko pro galerii zdokumentovala dění celého so-

botního workshopu s Robertem Vanem v Galerii Pekařská, jak

jinak, než fotograemi. Zde jsou ukázky:

rObErt vanO – FOtKa nEMUsÍ být Ostrá (5. 5. – 22. 6. 2016)

e-mail: krejcirikova@galeriepekarska.cz

Pekařská 52, 602 00 Brno

Otevírací doba:

PO – PÁ od 9.00 do 17.00 hodin

Katalogy k jednotlivým výstavám, které

proběhly v prostorách galerie lze zakou-

pit na recepci:

GALERIE

PEKAŘSKÁ

Pekařská 52,

602 00 Brno

Kateřina „Kasea“ Petříková vystudova-

la architekturu a více než 25 let úspěšně

působila v tomto oboru doma i v za-

hraničí. Její výrazný tvůrčí talent se

projevoval od dětství. Věnovala se tan-

rObErt vanO

Narodil se ve slovenských Nových Zám-

cích. Po maturitě v roce 1967 místo nástupu

na vojnu emigroval přes Jugoslávii a Itálii

do Spojených států, kde se uchytil jako ka-

deřník a vizážista. Byl asistentem módních

fotografů, od roku 1984

je samostatným fotogra-

fem. Působil v New Yor-

ku, Paříži a Miláně, kde

fotografoval pro módní

časopisy (např. Cosmo-

politan, Harper‘s Bazaar,

Vogue).

Od roku 1990 žije v Pra-

ze, kde v období 1996–

2003 pracoval jako umě-

lecký ředitel v českém

vydání časopisu Elle

a poté do roku 2009

v agentuře Czechoslo-

vak models. Od té doby

pracuje jako fotograf na volné noze. Ro-

bert Vano je především módní a reklamní

fotograf. Fotografuje černobílé portréty

a akty na klasický lm a používá také už

málo používanou techniku platinotypie.

Spolupracuje se světovými značkami, vede

workshopy „Daylight nude“. Nejraději fo-

tografuje při denním světle.

21. května 2016 proběhl v rámci této výsta-

Pro velký zájem o tuto výstavu se nám po-

dařilo dohodnout o prodloužení termínu

a to do 6. 7. 2016. Proto neváhejte a přijďte

se na tuto jedinečnou výstavu podívat.

ci, výtvarné tvorbě a zejména architek-

tuře. Skrze tvorbu šířila krásu a lásku

a všechny pozitivní hodnoty. Její inspi-

rací vždy bylo cestování a především

její vlastní bohatý vnitřní svět.

Barevné léto v GALERII PEKAŘSKÁ připravujeme v podobě výstavy s názvem

KatEřina „KasEa“ PEtřÍKOvá – ManDaLy (13. 7. – 29. 7. 2016)

V rámci výstavy „Fotka nemusí být

ostrá“ proběhl v Galerii Pekařská fo-

togracký workshop s Robertem Va-

nem. Účastníci se během dne seznámili

s technikou focení portrétu, kterou si

mohli hned vyzkoušet. Z nafocených

snímků se udělal užší výběr. Ty nejlepší

portréty vybrané Robertem Vanem zís-

kaly odměnu ve formě oblíbeného gra-

ckého programu Zoner Photo Studio,

který dodal partner výstavy, společnost

Zoner.

1. místo Roman Kudla

2. místo Martin Ondra

3. místo Pavel Mezihorák

vy v prostorách Galerie Pekařská workshop

s Robertem Vanem:

NAUČTE SE FOTIT PORTRÉT S RO-

BERTEM VANEM A VYHRAJTE ZO-

NER PHOTO STUDIO.



1. místo

2. místo

3. místo

Galerie Katakomby

Zelný trh 9, Brno

Eva Synková – Nestoudná, svobodbá

1. – 28. února 2016

eva synková – nEstOUdná, svObOdná

Výstava maleb pražské výtvarnice Evy

Synkové byla k vidění v Galerii Kata-

komby v průběhu celého měsíce února.

Autorka studovala v letech 1986 až

1991 Akademii výtvarných umění v Pra-

ze u profesorů Sopka a Čepeláka. Kromě

malby samotné se věnuje také restauro-

vání, vedení výtvarných kurzů, pracova-

la též jako grak a ilustrátor v naklada-

telsví v Praze, kde rovněž žije.

Ve své námětově i materiálově

velmi široké tvorbě se pohybuje od

motivů abstrakních k realismu, od

kresby pastelem na papíře, po velká

plátna olejem nebo akrylem. V obrazech

z poslední doby, které byly prezento-

vány i na výstavě v galerii Katakom-

Martin zálEšáK – KrEsby

„Malíř Martin Zálešák (nar. 1959) žije

a pracuje na okraji Brna. Jeho obrazy jsou

přirovnávány jednou skupinou kritiků

k realistické barokní malbě holandských

mistrů zátiší. Jiní nacházejí zase jistou

paralelu k Ernstovým proslulým Rados-

tem života. Zpodobňuje bujnou vegetaci

pozemského ráje, kde celek se stává detai-

lem a detail celkem. Nepřehlédnutelné je,

že tvorba Martina Zálešáka se distancuje

od současných, namnoze módních výtvar-

ných tendencí. Postmodernismus je mu cizí

Galerie Provázek

Divadlo Husa na provázku, Zelný trh 9

Martin Zálešák – Kresby

21. ledna – 29. února 2016

i s jeho ideologií, mýty a citacemi. Zapo-

čal svou malířskou tvorbu, jako mnoho

malířů před ním, znovu od přírody. Jeho

dílo vychází z venkovské reality, kterou

umělec důvěrně zná. Netradičním způso-

bem ztvárňuje zátiší suchých trav, plodů

ovoce i zeleniny. Divákům tak předkládá

zcela nevšední, fascinující pohled na pří-

rodu. V jeho pojetí není banální ani bram-

borová nať či rajčata. Cílem, ale není

jen konkrétní smyslový vjem. Hledá řád

přírody, věčný a vyvážený, rytmus bytí,

trvalá pravidla umělecké kreativity. Zvi-

ditelňuje struktury přírodních organismů

a vytváří tak monumentální a nadčasové

metafory.“ (Zdeněk Zemánek)

Vernisáž výstavy se uskutečnila v Ga-

lerii Provázek (foyer DHNP) za účasti

autora, který výstavu zahájil komento-

vanou prohlídkou.

by, se opět vrátila k gurální tvorbě.

Byly zde k vidění jak velké formáty –

plátna, tak i zcela nová série drobných

maleb. Tyto však jsou drobné pouze

svým rozměrem. Před divákem se zde

rozvíjejí příběhy, ve kterých mu Eva

Synková zprostředkovává svůj velmi

osobitý pohled na svět, momenty ze

života velkoměsta, mnohdy až s gro-

teskním vyzněním, při kterém však

pozorného návštěvníka mohlo mrazit.

Na vernisáži zahrál na loutnu básník

a spisovatel Petr Čichoň.

Při psaní monograe o Jindřichu Pilečkovi jsem si uvědomil,

jak málo toho někdy víme o svých přátelích, kamarádech,

s kterými se často setkáváme. Ale co vlastně tušíme o je-

jich problémech, starostech, radostech a náladách? Co víme

o jejich niterním životě, o víře v Boha, o potřebě být oceněn

od svých kolegů, o uměleckém zápase, ve kterém si sebeví-

ce nadaný grak klade otázku: umím, neumím, je to dobré,

jsem na správné cestě?

Výpovědí o jejich bytí je až uzavřené dílo, o kterém roz-

hodují jiní, a tvůrce se nemůže bránit. V případě Jindřicha

Pilečka, jen gracké listy a kresby jsou svědectvím pravdy,

a důkazem, že jejich tvůrce byl nadaný (absolvoval ate-

liér prof. Karla Svolinského na Uměleckoprůmyslové škole

v Praze), pečlivý (dokonalé tisky), pracovitý (rozsah díla Jin-

dřicha Pilečka je obdivuhodný), a zároveň vyprávějí o jeho

životě, neboť každý umělec do své tvorby zakóduje (chtě

nechtě!) pravdu o svém konání, hledání, prohrách a vítěz-

stvích. O čem hovoří graka Jindřicha Pilečka? V prvé řadě

o talentu, který dovedl využít až do krajnosti. Dále o vizio-

nářském vidění světa člověkem, který neustále četl, studoval

a přemýšlel o údělu lidstva. V jeho myšlenkách se objevují

poetické nálady, radost z viděného a objeveného v přírodě,

radost z dobrých námětů, které mohl s určitou uměleckou

nadsázkou převést pomocí kovové desky na gracké listy.

Některé gracké listy jsou ale i svědectvím o zápase člově-

ka se zlem, strach z běsů ukrytých v alkoholu, podobně jak

to prožíval Edgar Allan Poe. Ten běs, násobený epileptickou

chorobou, se čas od času dostává do jeho myšlenkového svě-

ta, a pak se projevuje i v umělcově díle, nabývá přízračných

podob a vypovídá o lidském utrpení a bídě.

Převládají ovšem gracké listy, z nichž vyčteme radost

umělce, který si pohrává se zajímavým námětem, rozvádí

prvotní myšlenku až do krajnosti a divák se pak stává účast-

níkem prapodivného divadla, v němž je vše reálné, možné

a krásné. Přestože Pileček používá ve své tvorbě, jako mno-

ho jiných autorů, techniku leptu, kombinovanou se suchou

jehlou či akvatintou, jsou jeho gracké listy výjimečné.

Předně respektuje a ctí černobílé tisky, tak jak tomu bylo

v minulosti; barva či barevný tón zaznívají jen sporadicky

a i pak jsou jen decentním dechnutím na desku. Černá a bílá,

nekonečný zápas světla a tmy, měkkost tvarů, dlouhé stíny,

temnota noci… Pileček je kouzelníkem se světlem, podiv-

ným lampářem, zhášejícím a rozsvěcujícím plynové lucerny.

Vypouští na oblohu měsíc, zažíhá miliony hvězd, a černá,

černá barva mu pomáhá. Odhalil tajemství černé, na svých

listech často uplatňuje temné plochy, plochy sametově heb-

ké, plné a skrývající tajemství. Člověk se v té přízračné kraji-

ně či v ulicích vysněných měst pohybuje neslyšně, bez hluku

a někdy jen náznakově či symbolicky.

Takový byl Pileček grak, mistr vysněných kompozic,

tvůrce neskutečných příběhů, mistr rydla a básník všednosti,

ve které nalezl smysl své tvůrčí práce.

tajEMstvÍ čErnéhO saMEtU



* 26. 2. 1944 v Táboře

+ 9. května 2002 v Praze

Žil a pracoval v Praze. V roce 1962

absolvoval Střední průmyslovou školu

keramickou v Karlových Varech. Stal

se absolventem Vysoké školy umě-

leckoprůmyslové v Praze v roce 1968

v ateliéru prof. Karla Svolinského.

Josef Pileček je svými díly zastoupen

v gracké sbírce Národní galerie v Pra-

ze, ve sbírkách Galerie hl.m. Prahy,

Abych nevybočil ze zavedené tradice, přiblížím vám Jin-

dřicha v příběhu, který naznačuje, že nebyl jen snílkem, ale

člověkem se smyslem pro humor, někdy až na hraně rozpus-

tilosti. Výstava v Boskovicích. Tam se děly podivné věci.

Tentokrát jsme byli s Jindřichem ubytováni v divadelní šatně

místního kulturního domu, a po zahájení výstavy tradičním

ťuknutím vinnými sklenkami jsme odešli na večeři. Pivo má

říz, Jindřich si už začíná broukat a v očích se mu objevily

takové zvláštní plamínky, prozrazující, že bude veselo. Bylo.

Vrátili jsme se do objektu, vystoupali do prostoru šaten, kde

byl pokoj pro hosty-herce, a zaslechli jsme říznou muziku.

Jakýsi bigbít odněkud z divadla. Jdeme na průzkum. V re-

kvizitárně jsme objevili dvě paruky; jednu blond, druhou zr-

zavou. Moc nám slušely. Ještě tu odpočívaly dvě trumpety,

takové ty zakroucené, veliké, asi trombony, už si nepamatuji.

Pro jistotu jsme si je vzali na výzvědy s sebou. Po otevření

jedněch dveří jsme se ocitli v zákulisí, jenže nahoře, tam, kde

jsou všelijaká lana, kladky a tma. Také zde byla lávka, ja-

kou používají zedníci či natěrači. Na pódiu pak hrála kapela

a v sále trsala socialistická mládež. Pochopitelně jsme vlezli

na lávku a pomalu roztočili kliky. Lávka se začala pohybovat

k jevišti, kupodivu pravidelně, rovně a nehlučně. Když už

nás tanečníci v sále zahlédli, přestali jsme klesat a já zkusil

zahrát skautskou večerku – nic jiného nedovedu, snad ještě

budíček. Ty zvuky byly příšerné, přiznávám, a nedivím se,

že když jsme klesli až na jeviště, začali nás pronásledovat

pořadatelé, muzikanti i tanečníci! Chytili nás brzy. Naštěstí

pro nás zasáhli pořadatelé a nenechali nás lynčovat, ale od-

vedli nás do kanceláře k výslechu. Jindřich se jen uculoval –

pivo už působilo – a já ty pány po dlouhé době přesvědčil, že

bydlíme nahoře v šatně. „To si tedy odskáčete, hned voláme

soudruha ředitele!“ Naštěstí měl soudruh smysl pro humor,

a tak druhý den v jeho kanceláři jsme mu znovu předvedli

naše kostýmy i s těmi troubami a on pochopil, že ta včerejší

groteska nebyla záškodnickým činem imperialistů na večír-

ku svazáků, ale pouhým povyražením dvou silně veselých

chlapců z Prahy.

Takový byl Jindřich Pileček. Měl rád život a upřímné

kamarády, a to jistě pozorný divák z jeho grackých listů

také vyčte. Karel Žižkovský

Ministerstva kultury ČR, Památníku ná-

rodního písemnictví v Praze, Internati-

onales ex libris centrum v Sint Niklaas

v Belgii a Ermitáže v Leningradě (dnes

Sankt-Petěrburg). Uspořádal celou řa-

du samostatných výstav u nás i v zahra-

ničí. Zemřel po těžké nemoci ve věku

58 let v Praze.

Výstava Jinřicha Pilečka proběhla

v měsících únoru a březnu v prosto-

rách České spořitelny, Jánská 6, Brno.

Knihkupectví Skleněná louka

Kounicova 23, Brno

Jiří Lopour – Dvojtečky

Zahájení výstavy 18. května 2016



Již bylo řečeno na vernisážích či napsáno

v tisku, že na každé své nové samostané

výstavě představuje Jiří Lopour zásadně

nové věci. A tak ani poslední výstava,

zahájená v knihkupectví Skleněná lou-

ka nebyla vyjímkou. Hlavním koncep-

tem výstavy je konfrontace světa reál-

ného, viděného okem Jiřího Lopoura

a zachyceného objektivem jeho fotoa-

parátu. Druhou částí „Dvojteček“ jsou

digitálně vytvářené symetrické objekty,

jež doplňují viděný svět o rozměr soft-

warově abstrahovaného dekoru.

Malá galerie, VÚVeL

Hudcova 70, Brno

Václav Šípoš – Babiččin dvoreček

a jiné zvěrstva

15. května – 30. června 2016



Václav Šípoš (1959) je kreslíř, malíř, fo-

tograf. Kreslí nejraději perem a tuší, roz-

mývá ji vodou nebo používá akvarelové

barvy. Spolupracuje s televizí, např.:

v televizním pořadu české televize na

ČT:D Draci v hrnci běží už třetí rok se-

riál, ve kterém pod kamerou lze vidět,

jak vznikají obrázky právě akvarelové

a tušové v rámci krátkých rychlých skic

a mluveného slova. K tomu jej přizval

režisér Vladimír Mráz z ostravského QQ

studia. Václav Šípoš kromě toho také fo-

tografuje. Příkladem mohou být i kresby

a fotograe z umění AIKIDO vytvořené

v poslední době nebo právě fotograe

a kresby z ateliéru. Zabývá se též ilustra-

cemi do knih a tvorbou plakátů.

Vystavuje od roku 1982 a samostatně od

roku 1989. Získal ocenění za kreslený

humor v rakouském Feldkirchenu – prv-

ní místo, cenu primátora Bánské Štiavni-

ce za kreslený humor aj. Ilustroval také

např. ,,Literaturu v souvislostech II“ pro

střední školy v nakladatelství Fraus.

Knut Norbert „FELIX“ Firchau (1939

Allenstein – 2013 Berlin) Jeho hlavní

celoživotní vyjadřovací technikou, kte-

rou si oblíbil již za studentských let, se

stal dřevořez. V roce 2003 přijal pozvá-

ní svého dlouholetého přítele Andreje

Bielaka k letnímu pobytu v jeho atelie-

ru ve Vranově u Brna. Zde v průběhu

tohoto léta a následujících několika let

vznikla zásadní gracká díla autorovy

pozdní tvorby. Jeho dřevořezy bylo

možno obdivovat na mnoha výstavách

po celé Jižní Moravě.

Malá galerie, VÚVeL

Hudcova 70, Brno

Knut Norbert „FELIX“ Firchau

– Vranov u Brna / Dřevořezy

1. dubna – 15. května 2016







Knihkupectví Skleněná louka

Kounicova 23, Brno

Josef Bubeník – Na okraji záhybů

23. března – 17. května 2016





Výstava koláží z reprodukcí cyklu kreseb

nazvaného Smaragdová země byla před-

stavena v knihkupectví Skleněná louka.



Výstavu prací výtvarníka Jana Steklí-

ka v kavárně Švanda zahájil 24. květ-

na 2016 Petr Veselý, na vernisáži za-

hrál Marián Palla.

Kavárna Švanda

Pasáž Alfa, Brno

Jan Steklík – Na okraji záhybů

Zahájení 24. května 2016