3
IAN WIECZOREK – ROZOSTŘENÉ PRAVDY / SOFT TRUTHS
Galerie Katakomby
Zelný trh 9, Brno
Ian Wieczorek
Rozostřené pravdy / Soft Truths
11. září – 3. října 2015
„Obraz, který je špatné kvality, jest kopie, která se stále mění. Úroveň kvality se ještě snižuje rozlišením na nízké úrovni,
neboť zrychlením pohybu se vše jen zhoršuje. Tím je určen duch obrazu. Snížení kvality obrazu je tudíž jen plodem páté
generace původního originálního zobrazení s velmi pochybnou genealogií. Často vzdoruje dědictví, národní identitě či do-
konce autorství a vysmívá se planým příslibům digitálních technologií. Degradace kvality obrazu se týká nejen skutečnosti
objektu – původu originálu. Ve zkratce jde především – o zkoumání reality.“ Hito Steyerl, In Defense of the Poor Image
Jsme programováni rozmaza-
nými, rozostřenými a velice
iluzorními „pravdami“. Slovo
PRAVDA se stalo vyprázdně-
ným, vytunelovaným pojmovým
kontejnerem, do nějž lze naházet
cokoliv. Jazyk ve své smysluplné
obraznosti byl nahrazen mediál-
ním tlacháním vizualizovaných
metafor – obrazů, které útočí
s plnou razancí na naši bezbran-
nou emocionalitu, zbavenou
potřebné imunity. Obrazy se
oprostily od heroičnosti atakující
cit pro tzv. vznešeno, jak jej po-
užívala stará estetika. Krása se však ne-
stala křečovitou, jak doufal ještě André
Breton a surrealisté. Naopak zevšedně-
la až k šedivosti vězeňského mundúru.
Na obrazech akademických klasicistů a
romantiků se zoufalí trosečníci plavili
na voru Medusy ve vlnách oceánské
nedohledné pustiny a pojídali se navzá-
jem, aby přežili.
Turecká ševalérie masakrovala bez-
branné řecké děti, ženy a stařeny na
ostrově Chios, Bonaparte promenoval
mezi morem nakaženými v jakési za-
padlé garnizóně na okraji pouště, Stalin
v běloskvoucí uniformě zíral do dálav
z hradeb Kremlu a Hitler předstíral, že
je rytířským vlajkonošem středověkého
teutonského řádu. Z této někdy až bi-
zarní a pestré, všemi barvami hrající,
galerie monumentálních obrazů se naše
současná vizuální imaginace zcela vy-
manila. Kouzlo pominulo, zůstala jen
nostalgická pachuť naftalínu.
Ulicí dneška prchá křičící vietnam-
ské děvčátko posprejované americkým
napalmem a na maloasijskou pláž je
příbojem vyplavena mrtvolka kurd-
ského hošíčka, zatímco zuřivá maďar-
ská reportérka podráží nohy zoufalým
uprchlíkům nedaleko bývalé Železné
opony. Mystériem současnosti je ab-
sence vznešena... heroičnosti... monu-
mentality. Zbývá lítost a pocit marnosti.
Již třetí století, od toho devatenáctého,
přes celé dvacáté do jedenadvacátého
žijeme v pandémoniu objektivů, zuři-
vě převádějících multidimenzionální
realitu do statických či pohyblivých
obrázků, s nimiž je pak možno si labo-
ratorně pohrát, vybrat ty vhodné a upra-
vit je. Představte si přímý TV přenos
z války třicetileté – in natura – účinnější
než Callotovy rytiny stromů s oběšenci.
Pokud nás nepotká globální energetic-
ký black-out, dočkáme se ještě určitě
nevídaných vizuálních překvapení, ale-
spoň pokud vydrží baterie našich mo-
bilních zařízení a nebudou spolu s námi
– uškvařeny...
Nicméně jsem přesvědčen, že duch
těchto vizuálních informací kamsi vy-
vanul. Jakoby do neurčita, stává se
rozostřeným a rozmázlým, přestože
procesory, senzory a snímače zvyšují
svou citlivost až k limitům záběrů ze
satelitů a dronů – na mravence spěcha-
jící za svými úkoly. Dohlížet a trestat
je heslem sostikovaného Panoptiko-
nu, kde vězni vybavení luxusem elek-
tronických hraček sledují a často i tre-
stají sebe samotné. Vlastně žádní do-
zorci či drábové nejsou potřeba, zdmi je
možné, alespoň virtuálně – procházet.
Nejde jenom o politiku a propagandu či
o vizualizaci komunikace, kdy
lokální mluvené a čtené jazyky
– a k těm počítám nejen češtinu,
ale i rádoby globální angličtinu
– jsou nahrazeny univerzálním
jazykem obrazů: fotograemi,
lmem, televizí, videem, a to
v celoplanetárních informač-
ních sítích všeho druhu.
Ian Wieczorek žijící a tvořící
v Irské republice se pokouší vy-
jádřit tuto skutečnost po svém
– cestou znejasněných obrazů.
Nevím jak je to přímo v Irsku,
ale sousední Velká Británie je
zemí s jedním z nejvyšších počtů nain-
stalovaných CCTV kamerových systé-
mů na naší planetě. „Smile, yu´are on
CCTV“ jsem až do zblbnutí četl všu-
de, kde jsem se pohyboval, zejména ve
veřejné dopravě, v metru, vlacích, na
velkých nádražích. Velký Bratr, tě sle-
duje, Orwelle! A pokud ne, nezapomeň
si udělat sele v psím podřepu na zá-
chodové míse a poslat je začerstva na
některou ze sociálních sítí...
Dá se konstatovat, že hodnota veške-
rých informací je degradována úměrně
k jejich narůstající inaci. Orientace je
vyloučena, neboť každý sdílí nějakou
bublinu v informační megasíti oblud-
ného pavouka, hoví si v ní jako motýlí
larva v kokonu. Překvapení nás čeká –
až vyletí nejen naší sousedi, ale i my
osobně. Doufám, že nejen – do vzdu-
chu... Jiří Havlíček, zahajovací řeč
Zahájení výstavy (zleva): doc. PhDr. Jiří Havlíček,
Josef Bubeník a Ian Wienczorek