4
GALERIE MATHIAS JOSEFSKÁ 1, BRNO
prodejní galerie děl žijících i nežijících umělců
Renomovaný malíř Josef Minařík, absolvent vysoké školy vý-
tvarného zaměření, patří k oněm významným českým krajiná-
řům, pro které je rodná krajina okolí Ronova nad Doubravou
a Heřmaně trvalým inspiračním zdrojem.
Ve výběru námětů a tvůrčích podnětů navazuje tak vědomě na
umělecký odkaz Antonína Chittussiho (1847–1891), ronov-
ského rodáka a Jindřicha Pruchu (1886–1914), který maloval
v nedaleké Běstvini v Železných horách. Často oživuje krajinu
i drobnými stavbami, které mapují umělecký itinerář slavné-
ho barokního architekta Giovanniho Santiniho Aichela, který
v této krajině tvořil své sakrální stavby. Tvarová oblast, utlu-
mená magická barevnost, vyvážená kompozice a poutavý vý-
běr námětů vytváří často až surealistickou malířovu představu
o géniu loci nejen této krajiny, ale i povšechné symbolice české
krajiny. V dnešní změti různých malířských „-ismů“, patří ob-
razy Josefa Minaříka do tvůrčí sféry gurativního umění.
PhDr. A. Bunny Král, CSc., historik umění
(in: Who’s who in Europe, London-Paris-Bruxelles, vydává EU roč. 1999, Best
of Europe 1995, 2000 osobností Evropy, gold print, vyd. EDB, Ed, Bruxelles)
Něco myšlenek z mého rukopisu připravované mé mo-
nograe o mém uměleckém životě:
...A když jsem se opět vydal do Arabských Emirátů
v r. 2013, tedy po mnoha letech, Ras AI Khaimah, Dubai,
Omanu Maskatu, opět jsem si uvědomil, že zkrátka naše
t.z. moderní doba neuznává „Tradicionalismus,“ jakého-
koliv ražení, nýbrž jako povrchně oceňuje přínos umělce
v jakýchsi formálních inovací bezduchých a bezřemesl-
ných, tedy náhodných fantasmagoriích. Dnešní moderni-
smus bývá charakterizován jako jakýsi HEROISMUS od-
vážně experimentujícího umělce, který tímto přístupem
neustále riskuje a zároveň popírá tradiční styly a vzory
minulosti. Takže umělec, který naopak tvrdošíjně a zod-
povědně lpí na tradici a to jíž jakoby svým dílem přinášel
oběti se z převládajících tendencí soudobé povrchní vý-
tvarné kultury vyčleňuje. Většina kulturní veřejnosti totiž
mívá celkem KROTKÝ VKUS – SPÍŠ NEVKUS, a proto ta-
koví t.z. moderní umění snadno a ochotně přijímá. Tak se
většinou utváří prol provinčního umění.
Pokud se svým vyhraněným postojem, duševní aristo-
kracií solitéra téměř staromilského umělec vymiká, tak
bychom spíše tento postoj mohli nazvat ,,Heroickým“...
U nás prý není cenzura! A co to je, když za mnou při-
jde do Galerie velmi zkušený novinář, vyslechne mě, dá
několik otázek, prohlédne vydané texty, katalogy o mé
životní umělecké práci a sdělí na závěr: Tak o tomhle ne-
můžu nic psát, to je zbytečné. To přijde do Prahy a tam to
zmačkájí a hodí do koše. Psát o umění citovém, o přátel-
ství, o etických a estetických hodnotách, o morálce a hlav-
ně o hodnotovém měřítku v umění v dnešní době, to mi
nikdo v redakci nepustí do novin. Dále řekl: Když znásilní-
te redaktorku televizního vysílání NOVA, tak se o Vás bude
psát palcovými titulky ve všech novinách jako o malíři, jak
mohl tak klesnout a tak se lidé dovědí o Vaší životní citové
cestě, o Vašich stovkách výstav doma i v cizině. Dnes se
musí psát tak, aby to mělo úder, ránu a překvapení. Čím
větší agrese tím líp. A to nebyl první novinář, který mě
požádal. Tito lidé jsou slušní a vzdělaní, ví o co v této
tak bolestně zkoušené zemi jde, ale neviditelné direkce
nadřízených jim dávají pokyn, kam až mohou..
Často uvažuji o smyslu umění v dnešní době a nelze to vy-
jádřit líp, než to již vyjádřil Eugene Delacroix (1798-1863)
jako jeden z prvních moderních ctitelů ORIENTU, diva-
dla a vypravěčů dramatických událostí ze součastnosti
i minulosti.
Umění nelze oddělit od života: nemůže-li se podřídit ob-
jektivním zákonům, pak nemůže být ani forma uzavřená,
denitivní, absolutní. Proto byl a je každý velký umělec mi-
nulostí i přítomností autentický mimo stanovené normy
a koncepce jenom tehdy, jestliže naslouchal vlastní ,,vnitř-
ní nutnosti“. V úpadkových obdobích mají naději na pře-
žití jen velmi nezávislí geniové. V těch dlouhých staletích
zapomenutí krásy je průměrnost ještě mnohem fádnější,
než ve chvílích, kdy se zdá, že může každý těžit z jedno-
duchého a pravdivého stylu, jenž visí ve vzduchu. Tehdy
začnou bezvýrazní umělci přehánět nadsázky tvůrců na-
dějnějších, což vede k banalitě násobené přepjatostí. Dě-
lají ze sebe primitivy na úrovni umělců tvořících před ob-
dobím rozkvětu. Předstírá jí že pohrdají DOKONALOSTÍ,
JEŽ JE PŘIROZENÝM VRCHOLEM VŠECH UMĚLECKÝCH
DISCIPLÍN!
HOWGH, HOWGH (staré indiánské „Domluvil jsem.“)
Ps: Televize Art, 12. 11. 2014
PhDr. Bartlová, kunsthist.: „Distribuce umění je u nás na
úrovni kriminálního veksláctví...“
M i n a ř í k Josef Mathias
malíř Železných hor
