D
Josef Bubeník; vydává naklada-
Petr Oslzlý
Ondřej Navrátil
Sedlákové, Stanislava Zippeho a Pavla Rudolfa, uspořádané
roku 1996 kurátorem Zbyňkem Sedláčkem k 75. narozeninám
Vladislava Mirvalda v Okresním muzeu Louny. Je patrné, jak
se umělkyně ztotožňuje s ostrými barevnými přechody, od-
klonem od klasicky pojímané abstraktní kompozice, příklo-
nem k serielnímu opakování elementárního geometrického
movu a pojednáním plochy obrazu v pravidelném rastru.
Výtvarný přístup Vladimíry Sedlákové je inspirován meto-
dami strojního inženýrství, tedy světem exaktní techniky, ni-
koli exibilní kombinatorikou a náhodnou uměleckou hrou.
I v době, kdy k tvorbě začala využívat počítač, zůstala věrná
křehkým liniím rýsovaným černou tuší, nikdy neopusla tech-
niku malířsky pojednaných, komponovaných parí zůstáva-
jících ozvěnou studií na Akademii výtvarných umění v Praze
v ateliéru profesora Jana Smetany. Prostřednictvím tzv. počí-
tačového umění nabývala její tvorba čím dál oproštěnější po-
dobu, díla byla koncipována pro jedno či více míst naráz jako
jakási svébytná interpretace tzv. „site-specic“ objektů.
představil v Divadle Reduta své nejno-
vější plasky z texlu (GA-T) a ze dřeva (GA-D). Náměty na
dílech z texlu byly tvořeny řadami kovových hřebíků, ná-
měty dřevěných plask byly tvořeny z la. V námětech na
první pohled abstraktních bylo možné sledovat dvě roviny
významu. Primární byla konceptuálně-geometrická kompo-
zice linií křížících se v pravých úhlech. Sekundární byl gu-
rální a erocký mov, lineárně schemazovaný, redukovaný
do podoby piktogramů, patrný až při bližším, podrobnějším
pozorování. Názvy děl (např. GA - T 14 004) byly obdobně
kódovány jako názvy děl Vladimíry Sedlákové z roku 1990
(AS IX - OTB – 05 – viz obr.1, 2).
U Marna Skalického je patrná snaha o redukci tvaru
a minimalisckou čistotu formy. Nejedná se však o čistou abs-
trakci jako u Vladimíry Sedlákové, ale o díla, v nichž zůstává
zachován konkrétní námět – gura. Figurální téma je pro-
pracováno do čtyř variant: postava stojící, klečící, pololežící
a ležící na zádech. Autor ztvárňuje lidské tělo abstrahováním
jeho čás do elementárních geometrických tvarů. Hlavu, trup
a končeny tvoří jednoduché obdélníky. Rozlišení mezi muž-
skou a ženskou gurou je rozpoznatelné zejména prostřednic-
tvím ženských znaků (oči, ústa, prsa, prsty na rukou a nohou,
klín – obr. 4). Některé mužské gury jsou abstrahovány na-
tolik, že genitálie nejsou patrné (obr. 5), anebo se také jedná
o gury žen nebo o rozlišení pomocí symboliky barev. Uvádě-
ní větší míry podrobnos ženského těla svědčí o vyšším zájmu
o ženskou než o mužskou guru. Na dřevěných plaskách jsou
ženy jasněji idenkovatelné než na texlních a ze znázorně-
ných ženských znaků je zřejmé, že se jedná o akty.
Autorovo zauje gurou, včetně porovnávání vzhledu
mužského a ženského těla, je obdobně nezúčastněné a od-
osobněné jako v cyklu „Pornamenty“ z roku 2002. Zamco
díla z tehdejší doby jsou pojednána ornamentálně opako-
vanou pornograckou fotograí zachycenou v určitý časový
moment, díla z dnešní doby jsou pojata jako stacké portré-
ty se záměrně primivisckým podáním. Znázorněná gura
již není konkrétní osobou, nýbrž archetypem muže a ženy,
jejichž nahota má funkci archetypálního znaku.
Abstraktní, symbolický přístup Marna Skalického ke znázor-
nění tématu gury je vyjádřen obdobně původním, opětovně
použitým materiálem: vizuální skromnost dřeva a texlu svědčí
o snaze obracet se k tradičním pravzorům, kdy tradiční mate-
riály a základní postavy muže a ženy dodávají dílu nadčasovost.
Oba přístupy – příklon Vladimíry Sedlákové k výtvarné-
mu přehodnocování movů ze světa techniky a znázorňo-
vání gurálních movů Marnem Skalickým – bylo možné
na výstavě „Jeden a jedna / geometrie“ v Divadle Reduta
nejenom porovnat, tj. sledovat vzájemné rozdíly a paralely,
ale díky retrospekvnímu přístupu kurátorů k dílu Vladimíry
Sedlákové také nahlížet v širším časovém rozpě. -AS-
pokračování ze str. 11
Obr. 4: Marn Skalický, GA - D 14 004, GA - D 14 003, GA - D 14 002, dřevo,
kov, 2014. Foto: Kiva
Obr. 5 (zleva): Marn Skalický, GA - T 14 012, texl, dřevo, kov, 2014 /
Marn Skalický, GA - T 14 011, texl, dřevo, kov, 2014. Foto: Kiva
GALERIE KATAKOMBY
Michal Matzenauer — Martin Frind — David Janouch
(PRAHA)