IAN WIECZOREK Soft Truths /Rozostřené Pravdy

Ian Wieczorek je vizuální umělec, žijící a pracující v hrabství Mayo v Irské republice.
Jeho umělecké aktivity jsou zaměřeny na malbu, video, instalace a kurátorství.
Od roku 2003 vystavoval na celé řadě kolektivních výstav v Irské republice i mimo ni - v Severním Irsku, Německu, Francii, Portugalsku, USA a v Číně. Samostatné výstavy měl v Irské republice, Severním Irsku a Spojeném království. Také vytvořil dvě zadání veřejných uměleckých děl v Irsku a byl kurátorem několika výstav. Současná výstava “SOFT TRUTHS” v galerii C.E.D. KATAKOMBY v Brně je jeho jedenáctou samostatnou výstavou.

ROZOSTŘENÉ PRAVDY
“Obraz, který je špatné kvality, jest kopie která se stále mění. Úroveň kvality se ještě snižuje rozlišením na nízké úrovni, neboť zrychlením pohybu se vše jen zhoršuje. Tím je určen - duch obrazu. Snížení kvality obrazu je tudíž jen plodem páté generace původního originálního zobrazení s velmi pochybnou genealogií. Často vzdoruje dědictví, národní identitě či dokonce autorství a vysmívá se planým příslibům digitálních technologií. Degradace kvality obrazu se týká nejen skutečnosti objektu - původu originálu. Ve zkratce jde především - o zkoumání reality.” - Hito Steyerl, In Defense of the Poor Image
Umělecká tvorba Iana Wieczorka se zaměřuje na nejširší souvislosti občanské praxe a dynamiky současné společnosti v nejmenších detailech i v obsáhlejších souvislostech.
Jeho artefakty zkoumají důsledky současných vizuálních lokálních dialektů a jak tato digitalizovaná směna nabývá stále větší důležitosti v ustavování sociální a kulturní identity a zkušenosti. Nízká úroveň digitalizovaných obrazů je všudypřítomností naší každodenní zkušenosti s digitalizovanými technologiemi a Wieczorek se zajímá o to, jak tento fenomen ovlivňuje naše vnímání a vztah ke světu. Ian Wieczorek se především věnuje olejomalbě a vytváření spojení mezi tradičními výtvarnými obory a soudobými digitalizovanými médii, což je jeho příspěvek do aktuálního kritického diskurzu. Výsledkem tohoto procesu jsou Ianovy pečlivě interpretované obrazy s tématikou “nalezených” snímků s nízkým rozlišením, pořízených z internetu, ze strážních videokamer, mobilních telefonů, ze zobrazení pohřešovaných osob na plakátech, - jež byly oproštěny od svého zcela specifického kontextu. Snížení úrovně kvality prostřednictvím fenoménu navozuje další subjektivní význam tzv. slabých zobrazení zvyšujících asociativní konotace (“dissemblance”), inspirované Baudrillardovou interpretací hyperreality simulaker a simulací v mediálním kontextu novodobé society.
Všudypřítomnost digitálního zobrazování nabízí možnost východiska šetření z různých
stran a úhlů “Closed Circuit” (založeného na televizních okruzích statických snímků
z CCTV). Série Občané a Pohřešovaní představují řady portrétů “ztracených osob”,
kdy lidé jsou spojeni s událostmi, k nimž došlo v okamžiku fotografování. Nedávná
série “Autopyre” naznačuje, že hořící auto je všeobecně uznávaným symbolem, který
odkazuje na spisovatele - jako je kultovní autor sci-fi James G. Ballard (např. román
Bouračka) a filosof a politolog Slavoj Žižek (v jeho kritických spisech).
Videoinstalace “Všechno, co se pozvedá - musí se sloučovat” představuje to, co se
zdá být plovoucím plamenem bez těla, ale ve skutečnosti je přívalem vody. Snímky
přesahují svůj fyzikální původ, a stávají se vlastním opakem: Voda se obrací v plameny ohně ve zrakovém klamu vizuální a zvukové “alchymistické” transformace. Tato práce odkazuje na výrok Mario Costy, že nové technologie jsou vytvářením podmínek pro nový druh zkušeností z - “úžasu a vznešena”.